Vycházející šik Syfany

Teda ne, že by už vinařství Syfany nebylo na domácí scéně známé, ale z minulé degu v Brně někdy před 3 lety jsem si odnášela dojem, že se jedná prostě o další trochu lepší vinařství dodávající na trh čistá pěkná vína. Ale svět se mění, mladý sklepmistr Jakub Zborovský posouvá středně velké (40 ha) vinařství z Vrbice neustále dál, koketuje s divokými kvasinkami, ležením na kalech a akátovými sudy. Takže není divu, že už po něm pomrkávají v Praze (a my v Brně nezůstáváme pozadu). A dobře to v Syfany umí. Pozitivní dojem ještě podtrhnou nové "ošahané" šik etikety, které se neztratí ani v pražském naturálním baru. 

Hned základní kousky potěšily. Ryzlink vlašský, ročník 2015 byla pěkně šťavnatá vyvážená záležitost s lehkou stopou kvasnic a zároveň krásně čistým koncem. Trochu složitěji se mi navazoval vztah s Veltlínským zeleným, ročník 2014. Ze začátku zaprděné se smrádkem, postupně si mě ale získalo zvláštním jablíčko-hruškovým a dost jadérkovým projevem. Příjemná mírná kyselina, kořenitost a kulatost na závěr. Už to připomíná divočejší autentické kousky. Obě vína bych za sebe viděla někde kolem 85-86 bodů, navíc v cenové relaci cca 140 Kč, což je nadmíru uspokojující poměr. 

Moc často se mi nestává, že bych napsala, že mě z bílých zaujal Tramín a Pálava. Ale! :) tohle nebyly ty tetičkovské sladké věci. Tramín, ročník 2013 měl krásnou starosvětskou vůni do bylinek a čaje, lehce slaný až uzený tón. V chuti mám v poznámkách selskost, divočina, vyšší alkohol a snad i tříslo, příjemně pevná kyselina. Básník tím chtěl asi říci, že to rozhodně není typický slovácký Tramín co "u děvčic lásku rozpaluje a šohajúm sílu dává". Ale tím spíš stojí v dnešní post-genderové době za ochutnání :) Pálava, opět ročník 2013, měla 7 g kyselin, které tam byly příjemně znát a vytvořily skromnější Pálavu, s lehce zastřeným projevem s tóny medu, růží a koření. Těžší ale fajn konec. Opět bych bodově byla kolem těch 85, cenově stále zkousnutelých vypitelných 220 Kč. 

Zajímavé bylo i rosé André, ročník 2014. Strukturované vážnější pití se znatelným tříslem. Pěkně řízná, pevná dochuť. Aromatika do rybízu a menších méně zralých bobulí. Překřtili jsme na "moravský Schilcher" (85 bodů).  No a to nejlepší nakonec. Ne nadarmo je Syfany členem smysluplného VOC Modré hory. Jeho Frankovka VOC, ročník 2013, byla smyslů taktéž plná, extra světlá v barvě, v projevu "ani ryba ani rak". Co chybí v třísle doplní pevná kyselina a šťavnatý dojem, ke konci stopa kouře a koření, aromaticky vystupuje zahradní bobulové ovoce a  kyselejší višně. Lehké, samo-pitné, úžasné, 88 bodové. 

Celkově ale oslovila celá produkce Syfany, třeba i takový Muškát moravský ročníku 2013 (!) nebo Sauvignon 2014 měli tvář a bylo vidět, že nad nimi někdo přemýšlí. Je to už nějaký ten pátek, co jsme zkoušeli na první pohled podobně vyrobená vína od Glosů z Moravské Nové Vsi, řada Natura, a teda Syfany za mne vyhrává na celé čáře. A jelikož většinu příspěvků končím dost sluníčkově, tak věřím, že i o Kubovi ještě uslyšíme a doufám, že si z něj do kalhot brzy naprdí i v Praze. Konec sluníčkového hlášení.