čtvrtek 22. prosince 2016

Reya a vinné cukroví

Asi poprvé tu na blogu ochutnávám privátní řadu vín a byla jsem zvědavá, co to bude zač. Reya je mladá značka společnosti Wineplanet představující cenově dostupná vína ze známých vinařských oblastí Evropy (včetně zajímavě vypadajících slovenských kousků). Honosí se sexy etiketami a ambicí ukázat, že vína se není třeba bát a ne vždy se musí jednat o komplikovanou intelektuální záležitost. Reya je mladá, veselá a pitelná. Já bych si odpustila trochu cukru, ale pokud vás moc nezajímá samotné vinařství, chcete stylově vyhlížející víno, které by chutnalo většině vašich kamarádů a příbuzných, tak jste na správné stopě. 

Samozřejmě pokud jste hipsteři a odmítáte mainstream, konzum, jednorožce s jedním rohem a tak, tak podle obrázku níže můžete víno prohnat aspoň svým plnovousem, aby bylo o chlup lepší :)



Reya Prosecco, DOC Treviso, Frizzante. Sladší, lehké opravdu jen jemně perlivé pitivo s milou květinovo-ovocnou vůní a chutí. Nadmíru osvěžující, na mne ho zbytečně brzdí cukr, ale na vánočním večírku, kam jsem ho dotáhla, se moc líbilo. Palec nahoru za krásný obal. Cenově kolem 160 Kč. 82 b.


Reya Riesling 2014, Mosela, polosladké
Lehké a veselé víno. S 9,5 % alkoholu příjemná změna. Ve vůni se ukazují citrusy, květy, med a lehce na konci můžete tušit i petrolej. Chuť je jednoduššího střihu, středně široká s čerstvým jablíčkem, limetkou a výraznější sladkostí. Podtrženo pěknou mineralitou a jen lehkou štiplavější kyselinou. Nenáročné ale poměrně typické (=moselské) víno, které osloví hodně začínajících vínomilů. Za danou cenu (150 Kč) fajn oddychovka, která po vás nechce, abyste odhalovali její vrstvy a strukturu. 85 bodů.


Reya, Vicomté D´Aumelas, 2015, Francie 
Opět pěkná etiketa a láhev, zajímavá nasládlá vůně s lehkou stopou vanilky, malin a višní v čokoládě. V chuti jemně ovocné, uhlazené, plošší, na konci pěkná stopa s kořením alá hřebíček a skořice, doplněné jemnou hořčinkou a vanilkovou nasládlostí. Opět nekomplikované a veselé pitivo, pro mě jako vyznavače lehkých červených v pohodě pitelná věc. Cena velice přátelská, 137 Kč. 84 bodů. 


A kdybyste se od vína nemohli odtrhnout ani při pečení cukroví, tak zkuste jako já primitivní recept na vinné cukroví. Vzhledem k mým pečícím schopnostem recept zvládne opravdu každý. A i když některé finální tvary vypadaly namísto zamýšlených ptáčků, hvězdiček a srdéček spíš jako zplozenci pekla, tak jakmile to obalíte v cukru, je vše jak má být. 
Veselé Vánoce !  

pondělí 12. prosince 2016

Návrat, volby, vinařství Klobása a růžová deviace

Asi půl roky zpátky jsem na Facebook psala, že pokud se Britové rozhodnou pro Brexit a Američani pro Trumpa, tak se stěhuju do džungle, kde se zůstanu kámošit s opičákama a bude mi líp. Nejlepší příležitost dostát slibům a navázat na „Gorily v mlze“ se žebravýma thajskýma makakama jsem už ale nejspíš propásla.

A hlásím tedy návrat z dovolené. Pokud zvažujete Thajsko a bojíte se, že je to moc velký dobrodrůžo, tak klidně jeďte. Thajci jsou milí, komunikativní, vše funguje, jezdí na čas, a o turisty se starají na výbornou. Ceny mírné, jen s jedinou výjimkou. A tou je jako na potvoru víno. Za láhev ucházejícího vína zaplatíte průměrně od 500 do 1000 Kč, po skleničce někde mezi 70-130 Kč. A dostanete zpravidla australské víno, sem tam je Francie a JAR. Stejně dáte za jeden až dva chody v restauraci. Takže nás nakonec zachraňovali Slon a Tygr (thajsky Chang a Singha), nejznámější thajská piva, která se k vedru a k jídlům pálícím ještě pár dní poté (až v Thajsku jsem konečně pochopila co to znamená) výtečně hodí.

Nějaké thajské víno jsem ale domů stejně dovezla a brzy bude degustačka. A k ní se budou uzobávat smažení červy a cvrčci, protože takovéhle párování dostává úplně nový rozměr a dost mě zajímá, jestli k hmyzákům bude lepší bíle nebo červené.

Ale předtím jen pár slov o moc pěkné degustaci vinařství Vlastislava Klobásy z Nikolčic pořádané Klubem Přátel dobrého vína, kterou jsem absolvovala na posilnění před odjezdem. Vína z vinařství se tu na blogu občas objeví, mám ráda jejich čistotu a vyvážený přirozený projev, plusem jsou fajn ceny. Navíc jsme se při ochutnávání dozvěděli, že na Moravě je velký nedostatek pomocných sil na vinici a vinařství festovně bojují o babičky z Kút, nejzkušenější to pomocnice na vinici.



Největším tahákem vinařství bývá Sylvánské zelené, tentokráte ročník 2015 z tratě Neuperk. Ve skleničce bylo ze začátku trochu zaprděné a reduktivní, ale po intenzivním větrání se ukázala květinová vůně a široká škála citrusů. V chuti poměrně neutrální, ale šťavnaté, svěží, byla znát stopa kvasnic (zrálo 3 měsíce na kalech). Pro vinaře nevděčná a náročná odrůda, pro konzumenta vyhledávajícího jemná svěží vína na celovečerní popíjení super volba (jednoho doma mám, tak vím). 85 bodů.

Do budoucna zajímavý bude i Ryzlink rýnský, nakoupené hrozny z Mikulova, trať Valtická, opět 2015. Extrémnější pitivo s 9,3 gramu kyselin (a 9,6 g cukru), které bylo přece jenom trochu ostřejší, ale až si to vše sedne, tak nejeden jazyk jistě obšťastní svěží citrusy, med, lipový květ a poměrně dlouhá dochuť. Potěšila i příjemná slanější linka a typická rýňáková šťavnatost. Pěkné bude. 86 b.

Párové foto. 

Jak byl Rýňák dost typický, tak Sauvignon, trať Neuperk, naopak překvapil jemností a nenásilným aroma po broskvích a zralém rybízu. Harmonické pití, co mělo šťavnaté „Mlýnkovské kombo" kyselin a kvasnic ( ve Filipových vínech mi to přišlo nejvýraznější, tak už mu to zůstane). Pokud je pravda že Sauvignon víc než jiné odrůdy kopíruje počasí, tak se nedivím, že tenhle 2015-kový je klidný a kulaťoučký. 86 bodů.

A na notu zahrálo i Zweigeltrebe rosé, opět 2015 a Neuperk. Agresivní růžová barva trochu děsila, ale víno bylo jinak dost normální se sympatickou sladkou vůní po třešních a smetaně. Extra pitelné a šťavnaté, opět leželo na kalech a ukazovalo lehce nahořklé tříslo do kakaa. Jojo, tohle by šlo pít ještě i příští rok. 87 bodů.

POZOR PŘICHÁZÍ PŘIZNÁNÍ, PO KTERÉM MOŽNÁ UŽ TENHLE BLOG ČÍST NEBUDETE: Jak se většina vinných nadšenců staví k rosé odmítavě nebo aspoň přezíravě, tak já jsem si diagnostikovala růžovou deviaci a pokud tomu nechybí kyselina, tak rosé fakt můžu pít ve velkém. Že bylo průmyslově vyráběné? Že zastavili malolaktiku aby dostali jogurtové tóny? Že takhle by nikdy žádné rosé přirozeně nevonělo? Pochybný původ? Nevadí, malý deviant ve mně jásá a vytahuje riedlovky. I teď v plískanicích a mrazech mám na něj chuť, bazénu a slunka netřeba. 

Zkusím se léčit oranžovým a podávat dávku aspoň o 7 deci týdně.  

Rose úchyl v akci. Ten vlevo. 

A pokud jste po přiznání zděšením nevyhodili počítač z okna, tak zjistíte, co bylo vínem večera. Veltlínské zelené, 2015, obec Diváky, trať Novosady. Veltlín rakouského střihu (a klonu) s výrazným pepřem, kořením a zemitostí. Minimum ovoce, maximálně stopa medu. Extraktivní, pikantní s pořádnou říznou kyselinou. Ještě bych mu chvíli dala a bude výborné. Musím pořídit. 88 b.  


A abychom se rozloučili zábavnou ale nekorektní hláškou z degustace (protože nekorektnost vyhrává nejen americké volby) tak vězte, že vinař má mít tolik vinohradů, kolik jeho žena stihne okopat. A vzhledem k tomu, že prezidentkami stále být nemůžeme, tak šup na vinohrad, ženské!