
Po delší pauze naštěstí zase degustace a degustace něčeho
tak fajn jako je Burgundsko s
Jiřím Hronem v
Sýrarně Jiřák. Pokud
jste pravidelní čtenáři (ano, myslím přesně vás pět, co podle statistik čtete
tenhle blog) tak máte určitě plno otázek a ptáte se, zda: 1) jsem už našla
elegantní, rafinované a zároveň rustikálnější červené burgundské svého srdce,
2) měla tendence porovnávat akci s bedýnkovou degustací Pana Skleničky
(ženy stále porovnávají
)
3) zvládla odolat návštěvě vietnamského bistra vedle a 4) opět dostala na
rozloučenou chleba?
Odpovědi na konci příspěvku – a né, že přeskočíte všechny ty
dlouhé, nudné a rádoby znalecké popisky ochutnaných vín!
První červencový den nám tedy Jiří Hron představil vína od
několika menších burgundských vinařů, hodně se mi líbily obě základní řady od Remi
Jeanniarda, zajímaly by mne i řady vyšší, a nadchly mne slanější Chardonnay od Domaine Vopré a od Michela Pruniera. Asi tak ve zkratce a teď to zkusme
trochu obsáhleji.
Remi Jeanniard, Aligote, staré vinice,
2013 – základní víno z Burgundska od malého vinaře z Morey-Saint-Denis bylo na začátek příjemným překvapením, pěkná výrazná
kyselinka se zajímavě doplňovala s kulatostí (sud?), jemně podbarvené
tropickým ovocem, zajímá kombinace, která by se mi asi hned tak neomrzela, 83b
Následovalo pak už Chardonnay z Domaine
de la Feuillarde z Mâcon-Prissé (jih Burgundska), zase 2013, svěží říznější víno, opět spíš
jen lehce doplněné ovocem s pěkným minerálním závěrem, 82b
Další Chardonnka (nebo spíš Šardonka, když už počešťuju?) od mladého vinaře Vincenta Charache, trať Les Graveliéres,
“čerstvý“ ročník 2014 s výrazně
vyšší kyselinou a fajn tělem představovala příslib do budoucna, delší dochuť
s hořčinkou, zatím moc neoslovilo, je to jako 12-ti letý hezký kluk před pubertou, zatím 79b

Následoval tzv. “ovčí set“ jak to vystihla kamarádka Hanka
(na fotce, ať si to s ní můžete vyřídit!), ovčí proto, že z vůně vín
šla výrazná, ale pěkná až uzená slanost připomínající ovčí vlnu.
První “ovcí“ bylo
Chardonnay z Domaine
Vaupré z Pouilly-Fuissé, 2013, delikátní slanost ve vůni, v chuti
je už naopak příjemně nasládlé a minerální, lehké a hravé, vypila bych upřímně
„té ovce“ klidně láhev
:),
88b
Další víno bylo už spíš “ovčí babička“, Michel
Prunier a Chardonnay ze starých vinic, Auxey-Duresses, ročník 2008,
výrazně barikové víno z nového sudu ve stylu Mersault (větší obec v Cote
de Beaune v Burgundsku produkující téměř výhradně bílá plná “máslová a
oříšková“ vína), zatím neměla tu čest ochutnat, ale tohle plné
kulaté víno s hezky se vyvažující slaností a sladkostí mne navnadilo, opět
něco ve stylu Walkera ze Strekova, nedá se pít každý den, ale baví a má
jiskru, 86b
Poslední Chardonnay opět od Vincenta
Charache, trať Les Combottes, obec Pernand Vergelesses, ročník 2012 to mělo
těžké, po předchozím nadupaném vzorku už působilo jemnějším dojmem, bylo ale
hezky komplexní a zároveň vyvážené, minerální a ovocné, s výraznější sladkostí než u ostatních bílých,
84b


Červená klasicky jsou všechna z Pinotu Noir a začínalo se opět s
Remi Jeanniardem, 2013, základní fajn
víno, hodně výrazná kyselinka a vystupující tříslo s lehkým ovocem, na konci
mne jemně a docela zábavně v chuti přizemnilo, trochu netypicky
kořenitější ala Frankovka, živé zábavné víno co toho mělo plno co říct, možná až moc,
84b
Další Pinot byl od
Domaine de Suremain
z Mercurey, 2012 (aka „jó třešně zrály“), tady už bylo hodně ovoce, nejvíce
ze všeho právě zralých třešní a višní, na Burgundsko docela přímočaré, hezky se
projevilo na patře, za pár let bych chtěla zkusit ještě jednou, 82b
Nejstarší chutnané víno bylo od
Domaine
Doussot-Rollet, tentokrát už Premier Cru, Les Blanches Fleurs, 2004, víno
bylo už krásně cihlové, projevem fakt vážné, užší ale zároveň docela
vrstevnaté, trochu jsem tam cítila takový zelenější závěr až do lehounkého
kopru (ale Stapleton a Springer), ale nevadilo to, nebylo špatné, 82b
Od Michela Pruniera se ještě představil
Premier cru Pinot
z tratě
Les Sizies, na začátku
se víno hodně nadechuje a čekáte co předvede, chvíli může působit prázdně, ale
vlastně si spíš hraje na schovávanou, kromě ovoce se tam jemně projeví i kouřovost
a zemitost, úplně jinak stavěný kousek než ostatní, ale rozhodně ne špatné, na
mě má hodně sladkou dochuť, ale má co říct (nebo spíš pošeptat
:)), 83b

Předposlední Premier cru Pinot byl opět od
Vincenta
Charache z tratě En Genêt, 2012, výraznější vůně
ovoce a sudu, v chuti pak jemné rafinovanější, trochu selštější s pěkně
zakomponovaným ovocem, líbilo moc, 84b
A degu zavíralo
Domaine Doussot-Rollet,
Premier cru z tratě Les Bressandes, Beaune, 2012, víno
s vyšší kyselinkou a opět
zemitějším a selštějším projevem (to se mi líbí stejně jako ovce!), pěkně
hřejivé, hezky se pilo, závěr možná byl trochu rozháranější (nebo jsem už po
12ti vzorcích byla rozháraná já), 83b
A po vyčerpávajícím popisu konečně vytoužené odpovědi:
1)
Ad srdcové červené - ještě ne, ale mám čím dál jasnější představu
2) Ad srovnávání - tak trochu. Bílá byla božská oboje,
v červených mi asi víc sedne hodně rustikální Gamay z Beujolais
3) Ad Vietnam - jasně, dokonce bych to nazvala průřezovou
závitkovou degustací před ochutnáváním vín a ještě pro jistotu po ní. Kdo
z vás může říct, že za večer spořádal pět závitků a asi tak deci rybí
omáčky?
4) Ad chleba - yes, “nejlepší chleba ever“ se mnou opět
cestoval až do Modřan. Stejně jako díky tataráku a hovězímu steaku nebudu
vegetarián, tak díky Antonínovu chlebu se nepřipojím k bezlepkovému trendy
hnutí. Jsem všežravý vyděděnec.