Minulý týden se toho stalo strašně moc, před pár dny jsem se vrátila z hradu, resp. ze zámku z Valtic, kde jsem byla na dvoudenním kurzu Sommelier junior od Národního vinařského centra. Napíšu o tom ještě více, až si vyzvednu z Brna poznámky, ale již nyní napjatým pravidelným šesti (!) čtenářům můžu prozradit, že reakce na kurz budou pozitivní...škoda jen, že jsem tak gramlavá. Jednou se mi ještě na VŠ podařilo utrhnout s vývrtkou celé skleněné hrdlo lahve...takže potenciální sommeliérské schopnosti i na tomto kurzu musely ustoupit mé nadlidské síle (a nešikovnosti). Tentokrát to tedy odnesl jenom korek, který jsem jako jediný účastník kurzu při otevírání rozpůlila. Hoho.
V mezičase jsme se kromě pití vína po večerech na Reistně stavili i u sousedů v Rakousku a nemůžu si pomoct, přiznávám, mám typický český syndrom s neodbytným pocitem, že je to tam prostě o chlup hezčí než u nás. Malá políčka, na kterých se střídají slunečnice, obilí a vinice byly ušetřeny kolektivizace a roztomile se tak mezi sebou střídají na barevných kopcích. Kolem cesty udržované vinné sklípky (narazili jsme i na sklep s cedulí "chillithek") vedoucí k úžasnému lokálnímu počinu - supermarketu na víno. Weinmarkt v Poysdorfu prodává jen vína od okolních vinařů s možností ochutnávky asi 35 vzorků (když si nějaká vína i nakoupíte).  |
| degustační pultík |
Kromě vrozené ničemnosti jsem taky všestranně děsivý řidič (tj děsím jak spolujezdce, sebe, tak ostatní účastníky provozu), takže jsem byla ušetřena řízení a měla šanci přechutnat nabízené Ryzlinky vlašské, převažující Veltlíny, sem tam Ryzlink rýnský, Rulandské bílé, u nás málo častý Muškát žlutý a pár červených vzorků. Většinou se jednalo o ročník 2014, tj. vína byla hodně svěží a mladistvá, ani v Rakousku nepatřil rok 2014 podle všeho k těm nejšťastnějším, ale kromě jednoho zaprděného Ryzlinku a kyselého Zweigeltrebe byla všechna vína udělána hodně precizně a čistě. Nejednalo se u vín většinou o žádný ohromující zážitek (až na fakt, že si můžete sami nalévat a ochutnávat několik desítek vzorků vín), ale bylo fajn sledovat jak odlišně vinaři přistupují k Veltlínům, které přecházeli od minerálních a mandlových tónů, přes jablka s pepřem, tropické ovoce po "starší" 2013 varianty s lehkým dotykem sudu a nazrálostí. Z nabídky se mi líbilo a nakupovali jsme vinařství Robert Schodl, Oppenauer nebo Taubenschuss.  |
| Takhle vypadá štěstí |
Domů jsme si nakonec odvezli 6 "miminek" (u nás zdomácnělý výraz pro lahve vína), průměrná cena 200 Kč za láhev, skoro samý Veltlín a jeden fajn suchý Muškát žlutý. Kdyby podobné typy obchodů (na úrovni VOC, vinařských obcí..?) existovaly více i u nás, to by se to nakupovalo. Přeci jenom ne každý má vždy odvahu nebo vůli domluvit se s konkrétním vinařem/ vinaři na návštevě a tenhle koncept neználým, krátkodobým nebo líným návštěvníkům dost věcí ulehčuje.
A ten pocit, když si nosíte svůj speciální nákupní košík na láhve vína je k nezaplacení. Resp. nejlepší je, když celý košík zaplatí někdo jiný, třeba Vaše drahá polovička :)
Žádné komentáře:
Okomentovat