středa 26. října 2016

Ryzlink a šáteček

Nebojte, neloučím se, jen odjíždím na delší výlet do Thajska podívat se na slony, moře, džungli a tak. I když, pokud volby vyhraje Donald Trump, tak už v džungli nejspíš zůstanu, protože to po Brexitu bude další znamení, že je svět ujetej. Pokusím se na každý pád čuchnout k pár thajským vínům a udělat si poznámky. A čím jiným se rozloučit než výtečným Ryzlinkem ze Slovenska. 

Tentokrát jsem se vydala s mladým vinařstvím Fundus Regius (aka Kralovská půda, latináři ať mě případně opraví) na nejvýchodnější vinice Slovenska a zkusila Ryzlinky z vulkanických půd od vyhasnuté sopky Vihorlat (dole na obrázku). Celkem má rodinné vinařství kolem 15 hektarů, používají jen ekologické postřiky, ručně sbírají, mají vlastní kvasinky, štítí se enzymů a síry. A všímají si jich čím dál více slovenští sommeliéři a o jejich vysoké kvalitě a serióznosti se zmínila i Jancis Robinson.

A česká bloggerka nemůže se zahraničními autoritami než souhlasit. V nabídce Wineplanet.cz měli slušnou nabídku Ryzlinků, tak jsem neodolala. Rizling rýnsky, ročník 2013, suchý, zatříděn jako výběr z hroznů bylo až opojné pití. Co byste taky čekali při 14% alkoholu? Není to letní ani lehkovážná záležitost, čekejte hodně intenzivní a náročné víno. Vyšší alkohol ze začátku trochu vadil, postupně ale víno začalo ukazovat krásně zakomponovaný petrolej, medové tóny, citrusy a minerální linku procházející celým vínem. Nelekněte se, kolik toho na první dojem vybafne, postupně se ukážou vrstvy a struktura vína. Až skoro novosvětský střih (ale bez sudu). Kdo by to u Užhorodu čekal, že. Velké sebevědomé víno. 89 bodů. 



Druhý kousek, Rizling rýnsky, ročník 2013,  výběr z hroznů, tentokrát polosuchý už byl smířlivější a díky cukru jste se nemuseli cítit trapně, že při jeho popíjení nemáte na sobě velké večerní a neposloucháte Dvořákovu symfonii (prostě tepláky předchozímu vínu neslušely). Víno působilo vyváženým dojmem (už má 13% alkoholu), cukr ho příjemně harmonizuje a polidšťuje. Ve vůni opět petrolej, nazrálejší medové a ovocné tóny, lehce pomerančová kůra a kořenitost. Chuť je dlouhá, lehce pikantní, stopa skořice a jablečného koláče, díky šťavnatějšímu ovoci a živé kyselině nepůsobí unyle. Milé pití. Bodově obdobně jako předchozí kousek. Za mne ve výsledku lepší seriózní suchá verze i s přihlédnutím k vyšší ceně (u nás kolem 400 Kč). 

Závěr ? Vím, že nic nevím. Kdyby mi někdo řekl, že Jancis Robinson chválí vína z obce ležící 10 km od Užhorodu, tak bych nevěřila. A to mě na vínu fakt baví.  









Pohľad na Vihorlat od juhozápadu z rúbaniska vedľa neoficiálne značeného chodníka, autor Milan Bališin


Žádné komentáře:

Okomentovat