středa 31. ledna 2018

Blog nově a lépe plus malé ohlédnutí za loňskem.

Stejně jako si dává tvůrčí pauzy Tomáš Klus, aby našel sám sebe, tak i autoři blogů potřebují trochu času na vydýchání a zhodnocení toho, jak moc zatím nudili publikum. Mezitím se stihnou přestěhovat do bytu v podhradí, zajet si na pár služebek (až budete v Barceloně tak jeďte sééééém, nejlepší víno a nejsmradlavější sýrý!), absolvovat intenzivní programovací kurz Javy, získat nový pracovní projekt, naučit se korporátní řeči a zjistit, co v tom projektu vlastně budou dělat (s odstupem cca 4 měsíců) a hlavně se zasnoubit s nejvěrnějším fanouškem tohoto blogu. Víno nám v toskánském olivovém háji s výhledem na San Gimignano nechybělo - někdo k osmělení potřebuje skleničku, někdo tři láhve. A čtvrtá láhev sladkého Vin Santo padla na oslavu. 



Takže i když flákám psaní (a 'flákám' je ještě eufemismus), tak nezapomínám degustovat (to je taky eufemismus). Ohlédnutí za loňským rokem u vína vypadá asi takto. Leden - předsedám degu komisi, mám hodně odlišný názor na většinu vín než padesátníci v mé skupině, vysloužilí degustátoři hlídající čas mě pravidelně plísněj, že jsme pomalí a máme zrychlit. Těžko se to dělá, když já dávám barikovému vínu 86 bodů s aspirací na zlato, ale strýcové si myslí, že je to vada. Ale zvládli jsme to, po degustaci cca 80 vzorků jsem se nějakým zázrakem doplazila domů. 

Duben - opět jsem zavítala na Víno není vinno, měla trochu rozporuplné pocity z domácích vinařů, ale o to víc byla nadšená sousedy ze Slovenska (Živá vína, Strekov) i Maďarska (Fekete Pince ze Somlo). A pak tu byla historicky první akce Družstva v Brně. Krásné prostory u kavárny PRAHA, lidi krásní, vína krásná (Ryzlink vlašský 2013| Divide od Dvou dubů, Finca Innana 1200 Blanco, Creme de Pinot rosé 2015 z Dobré vinice), vše stylové, až nejedno flanelové hipster srdce plesalo. Družstevníky dost sleduju (čti stalkuju) na sociálních sítích a těch internetech, že jsem si nějak začala myslet, že jsme kámoši (když o nich vím tolik). No oni si to nemysleli :) Mezitím návštěva Cannes a Nice, Azurové pobřeží, plnění šneci, krásná rosé a sem tam nějaké povedené Cotes du Rhone.


Následovalo zpocení na květnovém Wine Prague. Hala s domácími vinaři byla o poznání zábavnější a živější, ale i v zahraniční sekci jsem si přišla na své (unoaked Chardonnay z Kalifornie od Mer Soleil ročník 2014, Champagne Louis Dousset a J.Chopin, krásný Muscadet od Famille Bougrier, nejlepší pokec s vinaři z Tokaj Generation Y, atd.). Jen Praha pije víno už prostě nešla stihnout, takže zase zůstávám v mainstreamovém vínomilném proudu. 


Letní Toskánsko by si zasloužilo samostatný článek (knihu?), to se pokusím napravit. Pak byl taky říjnový Kos a několik příjemných překvapení co se týče řeckých vín, jejich energičnosti a osobitosti (Duogos z Rapsani, Epilinios wines ze středního Řecka). Ani nemusím být v Delfách a už bych řeckým vínům začala věštit více než zářnou budoucnost. Ale aby bylo jasno - na Retsinu stále názor neměním. 


Na konci října služebka, Pittsburgh a asi největší zážitek roku - Pensylvánský festival vín. Jahodové víno, dýňové víno, rybízák, burgery, občas taky víno z hroznů a hromada liščinových hybridů. Našla jsem pár vín, co potěší i evropský jazyk - jeden Riesling, Traminette (hybrid našeho Tramínu, ale celkově povedený květinový projev), Syrah (hrozny buď Kalifornie nebo Chile) a Catawba nebo Niagara (místní hybridi, ve sladké variantě ucházející). Rozhodně méně bolestivé než když vám nalévají Riesling, vy čekáte Riesling, ale chutná to jako kyselý Charvát. Prostě absolutní svoboda. 


Po návratu jsem už stihla jen předvánoční degustaci. Neuvěřitelně charakterní Tramín 2013 a sametová červená Frankovka od Zuzky Bukovské z Vinařství Tři Čtvrtě nepokrytě nadchly. A když je blogger nadchnutý, tak se píše samo a chce to prostě ven že. Tak něco víc o loňských vínech zas příště. Dřív než za rok.   




1 komentář: