neděle 25. února 2018

Salónní degustátorka opět zasahuje!

Na výlet do Salónu vín první únorový víkend jsem se těšila skoro jako se těšívám na výlety do zoo - nezdravě hodně a neúměrně mému věku. Předcházel tomu už totiž skoro typický suchý leden, kdy na sobě vždy tak trochu experimentuju a sleduju co se bude dít...

...kromě neodbytné chuti na víno...

prvních pár dnů se dělo třeba intenzivní pocení a noční můry, což podle některých chytrých článků z internetů nevypovídá nic hezkého o mém vztahu k alkoholu (prej alkoholický detox, pche). I když po posledních Vánocích, které by si zasloužili přejmenovat na Vínoce nebo nějakou podobnou rádoby roztomilou zkomoleninu, se vlastně nejde divit. 

Ale teď už k tomu Salónu. I přes má odpočatá, měkoučká a růžovoučká játra, jsem měla obavy, že kdybych neplivala, tak se dostanu v Salónu tak nejdál k Chardonnay (který je ještě před Ryzlinkama, tak bacha). Takže jsem v rámci nově nabyté rigidity všechny vzorky svědomitě plivala. Až na pár fakt chutných výjimek. A k těm za chvilku. 

Díky tomu jsem Salónem prošla poměrně důstojně, vyslechla si historky o korejských turistech, kteří si stoupají na záchodovou mísu (což konečně vysvětluje přítomnost obrázku vpravo na dámských WC) a znechutila ostatní hosty, kteří se museli dívat na moje neustálé plivání (ono to totiž není jen tak plivnout třeba tak 200 x za dvě hodiny, slinotvorba už pak spolehlivě nefunguje, svaly kolem úst ochabují a jeden nemá daleko k dehydrataci). 
Ale aspoň jsem mohla střízlivá lépe odrážet obšmetáky, který jsou všude tam, kde je víno (objasnění záhady vinných obšmetáků nechám na jindy).

Celkově bych kvalitu vín hodnotila velice uspokojivě. Chuťově buňky si po odpočinku museli zvykat na kyselinky a třísla, ale hned počáteční Vlašáčky velice potěšili. I u Veltlínů šlo najít pár dobrých kousků, Chardonnay a bílé Rulandy neurazily, ale prostě Ryzlinky jsou srdcovka. S chutí jsem ozkoušela i pár Pálav s krásnou hloubkou (kolik z vás si teď říká, že mi suchý leden zatemnil mozek) a i když mi obecně v Salónu nesedí teplota pro červená vína, tentokrát se to docela dalo. Pár favoritů níže. 


Ryzlink vlašský, Nové vinařství, 2016, Klentnice, Bavorsko: oficiální vítěz, líbivka, až trochu protivná vůně, nás samozvané znalce tolik nezaujala

narozdíl od Ryzlink vlašský, Mikrosvín, 2015, Perná, Purmice, což byl pro hodně návštěvníků (aspoň co jsem odposlechla) jasný vítěz a já se pod to můžu jen podepsat, nebe a dudy v porovnání s předchozím 

Vyplatí se celkově zkusit všechna vína ze Zámeckého vinařství Bzenec, hlavně řada Terroir Moravia byla fajn. Stabilně vysoká kvalita napříč odrůdami (krásné oba Veltlíny, velice podařené Chardonnay, stabilně zachutnalo i Rulandské bílé a oba Ryzlinky). Po chvíli se ale začne vkrádat pocit, že jsou si ta vína něčím vlastně dost podobná a vyrábí se tak nějak podle jednoho metru...




Neuburské, Mikrosvín, 2016, Perná, Kotelná se taky moc líbilo, ještě mladík, ale fakt tam nějakou zemitost má a není to zbytečně veselé a líbivé víno. 

Z Chardonnay nabídne zajímavý projev Grand Reserva od Pialka a Jagera, 2015, chlapácké Chardonnay, kde se tlačilo na pilu i na sud, spíš edukativní zajímavost, ale pro mě pitelná 

Z opačného spektra se nabízí Chardonnay od Trpělky a Oulehly, ročník 2015, Kounice, trať Karlov, přirozenější sympatický projev a kyselinka 

Líbilo se Cuveé Premiéra od Plačků, kombinace Sauvignonu a Rulandy bílé (70:30%), 2015, moje celkem oblíbené odrůdy dávají dohromady intenzivní a líbivý mix, chlebovinka a cukřík na konci zaujmou

Z Rýňáků bych vypíchla líbivku od Chateau Valtice, ročník 2016, pro mě neznámá obec Hrádek. Potěšili Habáni a jejich Ryzlink 2015 z Bzence, pikantní a pěkně dlouhé víno. O Rýňakové prvenství bojoval Ryzlink od Jedličků z Bořetic, 2015, trať Terasy - překvapivě nazrálý s lehkým petrolejem, zároveň ale šťavnatý a komplexní. Vyzyvateli by byli oba Ryzlinky ze Školního statku Mělník z Liběchovské, ročník 2015. Víc se líbil intenzivní ale navýsost elegantní pozdní sběr ale ani kabinet s krásnou mineralitou a řízností nedělal ostudu. Skupinu uzavírá cukříkovější (8,2 gr zb.c.) Mikrosvín, ročník 2015, Mikulov, trať Za cihelnou. Nesmírně milé, harmonické víno. Můžete zkusit i polosuchou variantu z obce Dobré pole, trať Staré, hodně strukturované, příjemný cukr, v poznámkách mám '50 odstínů cukru' - už na mě zase šla vtipná. 





Fajn byly i Pálavy, a to jak polosuché Moravíno, 2016, trať Kačisdorfské pole (?), tak polosladká Pálava z vinařství Garčic, 2016, Pavlov, kterou nahoře krásně držela úplně ukázková kyselina. Pálava z Hnanic, Vrbovec, trať Šác, předvedla zajímavé čajové a exotické tóny. 

Červené bylo jen letem světem, palec nahoru rozhodně za Zweigeltrebe barrique od Habánů, 2015, Velké Pavlovice, trať Trkmanska. Krásné koření a zakomponovaný sud, parádička. Ve Frankovkách za mě vyhrával Michlovský, ročník 2015, Dyje, trať Babičák. V katalogu má víno napsáno, že má vyprofilované elagotaniny (!!?), že by klasické taniny s dávkou francouzské elegance?  Barikový Merlot od Trpělky a Oulehly, kounická trať Šibeniční hora, taky ostudu nedělal, pěkně vyvážené koření a ovoce, moc hezký nakouřený konec. A končila bych barikovým Rulandským modrým od Dufka, což byla reklama na jemnost a sametovost. Pokud byste ale na konec zatoužili po Cabernetu Sauvignon, tak nazrálý až hodně marmeládový kousek nabízel Štěpán Maňák, ročník 2015, Novosedly, trať Slunečná. Na domácí poměry obstojné, opět velice typický a edukační Cabernet. 



Mno - shrnuto, vyplivnuto, podtrženo, jsem si to docela užila a oproti minulé návštěvě toto hodnotím jako výrazný posun nahoru (že by ročník?) a návštěvu bych doporučila nejen z edukačního hlediska, ale i jen tak pro zábavu. 

Legínotaniny na to ! :) 



středa 31. ledna 2018

Blog nově a lépe plus malé ohlédnutí za loňskem.

Stejně jako si dává tvůrčí pauzy Tomáš Klus, aby našel sám sebe, tak i autoři blogů potřebují trochu času na vydýchání a zhodnocení toho, jak moc zatím nudili publikum. Mezitím se stihnou přestěhovat do bytu v podhradí, zajet si na pár služebek (až budete v Barceloně tak jeďte sééééém, nejlepší víno a nejsmradlavější sýrý!), absolvovat intenzivní programovací kurz Javy, získat nový pracovní projekt, naučit se korporátní řeči a zjistit, co v tom projektu vlastně budou dělat (s odstupem cca 4 měsíců) a hlavně se zasnoubit s nejvěrnějším fanouškem tohoto blogu. Víno nám v toskánském olivovém háji s výhledem na San Gimignano nechybělo - někdo k osmělení potřebuje skleničku, někdo tři láhve. A čtvrtá láhev sladkého Vin Santo padla na oslavu. 



Takže i když flákám psaní (a 'flákám' je ještě eufemismus), tak nezapomínám degustovat (to je taky eufemismus). Ohlédnutí za loňským rokem u vína vypadá asi takto. Leden - předsedám degu komisi, mám hodně odlišný názor na většinu vín než padesátníci v mé skupině, vysloužilí degustátoři hlídající čas mě pravidelně plísněj, že jsme pomalí a máme zrychlit. Těžko se to dělá, když já dávám barikovému vínu 86 bodů s aspirací na zlato, ale strýcové si myslí, že je to vada. Ale zvládli jsme to, po degustaci cca 80 vzorků jsem se nějakým zázrakem doplazila domů. 

Duben - opět jsem zavítala na Víno není vinno, měla trochu rozporuplné pocity z domácích vinařů, ale o to víc byla nadšená sousedy ze Slovenska (Živá vína, Strekov) i Maďarska (Fekete Pince ze Somlo). A pak tu byla historicky první akce Družstva v Brně. Krásné prostory u kavárny PRAHA, lidi krásní, vína krásná (Ryzlink vlašský 2013| Divide od Dvou dubů, Finca Innana 1200 Blanco, Creme de Pinot rosé 2015 z Dobré vinice), vše stylové, až nejedno flanelové hipster srdce plesalo. Družstevníky dost sleduju (čti stalkuju) na sociálních sítích a těch internetech, že jsem si nějak začala myslet, že jsme kámoši (když o nich vím tolik). No oni si to nemysleli :) Mezitím návštěva Cannes a Nice, Azurové pobřeží, plnění šneci, krásná rosé a sem tam nějaké povedené Cotes du Rhone.


Následovalo zpocení na květnovém Wine Prague. Hala s domácími vinaři byla o poznání zábavnější a živější, ale i v zahraniční sekci jsem si přišla na své (unoaked Chardonnay z Kalifornie od Mer Soleil ročník 2014, Champagne Louis Dousset a J.Chopin, krásný Muscadet od Famille Bougrier, nejlepší pokec s vinaři z Tokaj Generation Y, atd.). Jen Praha pije víno už prostě nešla stihnout, takže zase zůstávám v mainstreamovém vínomilném proudu. 


Letní Toskánsko by si zasloužilo samostatný článek (knihu?), to se pokusím napravit. Pak byl taky říjnový Kos a několik příjemných překvapení co se týče řeckých vín, jejich energičnosti a osobitosti (Duogos z Rapsani, Epilinios wines ze středního Řecka). Ani nemusím být v Delfách a už bych řeckým vínům začala věštit více než zářnou budoucnost. Ale aby bylo jasno - na Retsinu stále názor neměním. 


Na konci října služebka, Pittsburgh a asi největší zážitek roku - Pensylvánský festival vín. Jahodové víno, dýňové víno, rybízák, burgery, občas taky víno z hroznů a hromada liščinových hybridů. Našla jsem pár vín, co potěší i evropský jazyk - jeden Riesling, Traminette (hybrid našeho Tramínu, ale celkově povedený květinový projev), Syrah (hrozny buď Kalifornie nebo Chile) a Catawba nebo Niagara (místní hybridi, ve sladké variantě ucházející). Rozhodně méně bolestivé než když vám nalévají Riesling, vy čekáte Riesling, ale chutná to jako kyselý Charvát. Prostě absolutní svoboda. 


Po návratu jsem už stihla jen předvánoční degustaci. Neuvěřitelně charakterní Tramín 2013 a sametová červená Frankovka od Zuzky Bukovské z Vinařství Tři Čtvrtě nepokrytě nadchly. A když je blogger nadchnutý, tak se píše samo a chce to prostě ven že. Tak něco víc o loňských vínech zas příště. Dřív než za rok.   




úterý 14. března 2017

Love story s Frankovkou a labutí píseň Kéknyelu

Jarní čas může svádět k různým vyznáním, a mě to zrovna (po pár týdnech bloggerského lenošení, ehm ehm) vyšlo na několik krásných vín z Burgenlandu a Maďarska. Střední Evropa má co nabídnout, takže už žádné Parkerovské hanění Frankovky (které ostatně leží většině středoevropských vínomilců pořád v žaludku). 

V brněnském kroužku jsme vzali na paškál několik krásných kousků, níže pár poznámek k těm nejlepším středoevropanům. Všechny má v sortimentu Alifea, tak kdybyste zatoužili po Frankovce z Burgenlandu a chtěli upustit nějakou tu korunu, tak níže pár tipů: 

Weingut Peter Schandl, Furmint, Qualitatswein, ročník 2012: trochu netypický Furmint z Rakouska, krásná vůně se stopou kvasnic, vosku a krémovosti, v chuti pěkně nazrálé, střední tělo, šťavnaté, minerální, spíš neutrální. 85 bodů. 

Weingut Peter Schandl, Blaufrankisch Ried Kreften, Qualitatswein, ročník 2011: elegantnější kousek, pěkná struktura, projevem klasika višně až griotka, kakao až trochu svíravý kakaový prášek, krásná živá kyselina a šťavnatý dojem. 

Weingut Krutzler, Blaufrankisch Reserve, ročník 2011: mladé, energické, projevem podobné jako předchozí kousek, ale působí mnohem mladším dojmem, intenzivní, přímočaré, fajn potenciál do budoucna. 

Weingut Krutzler, Eisenberg, DAC, Reserve, ročník 2012: opět Frankovka, vše z polohy Eisenberg, ze které jsem nedávno zkoušela super Pinot, projevem teplejší ovoce a likér, jemné, elegantní, zároveň má pěkné tříslo a strukturu. Pevné a svěží. Stejně jako u předchozích kousků jsem byla na nějakých 88 bodech. Cenově všechny přes 600 Kč, což už není taková sranda. 


A přitvrdili jsme. Cenově i bodově. Weingut Krutzler, Blaufrankisch , Perwolff, ročník 2012: velké krásné víno, takovéto co se špatně popisuje, protože má všechno. Sebevědomé, komplexní, dlouhé, plné, projevem odrůdová krásná Frankovka - hromada úžasností vměstnaná do láhve. 94 bodů a cena kolem 1400 Kč. 


A pak tu byla degustace vinařství Bock, na kterou jsem vyrazila těšící se na plná červená z Villanyi, a odešla zamilovaná do neznámé bílé odrůdy kousek od Balatonu (Badacsony). Protože prostě Kéknyelu. V současné době by jí nemělo být vysázeno údajně víc než několik desítek hektarů, nejen kvůli citlivosti a náročnosti odrůdy ale i vzhledem k tomu, že musíte mít dnes už netypicky na vinici jak samčí, tak samičí keře. Prostě víno co má sex ! Nechci aby to tu znělo jako epitaf, ale budoucnost odrůdy není nejjasnější - a přitom právě láhev Keknyelu, ročník 2015, z rodinného vinařství Endre Szaszi patřila k jedněm z nejlepších bílých za posledních pár měsíců. Pevné, minerální bílé s parádní kyselinou a velkým potenciálem vyzrávat. Svěží a smrtelně suché. Takové maďarské Chablis. Akorát za dvě stovky a s 88 body. 

Oslovil i jejich Vlašák aka Olaszrizling St. Gyorgy Hegyi, ročník 2015. Ze začátku ještě trochu syrovější, zelené jablko, postupně meruňky a vanilková kulatost . V chuti plné, lehce botrytida, na konci mandle, pěkné tělo a obstojná kyselina. Moc fajn kousek. 86 bodů. A cena opět kolem 200 Kč. 

Ještě zkusím zjistit dovozce, protože tohle vinařství za to stojí. 


středa 15. února 2017

Kuba Novák na žal, Pinot noir od Fritsche na radost

Víno patří k životu, k jeho radostem a strastem, jak by řekl klasik - ochlasta. Přesně to byl můj případ týden nazpět, kdy jsem nejdřív zapíjela smutek, že nebudeme mít krásný byt s výhledem na Špilberk, protože ho galantně přenecháme těhotným kamarádům, abych následně o den později zjistila, že nám majitelé pronajmou totožný byt akorát o patro výš. 



A obě situace si vyžádaly tekutou psychickou podporu. Jak titulek napovídá, tak jako útěchu jsem zvolila Kubu Nováka, jeho Veltlínské zelené ze Skalky, ročník 2013. Protože mi pár let nazpět strašně chutnalo a trochu jsem se bála, jestli už nemůže být za zenitem. Ale stejně jako degustace vinařství Kasnyik ze Strekova pár hodin předtím mě moc nepovzbudilo (Kasnyik raport bude). Ale co jsem vlastně čekala, že jo ? :) 

Nějak si nepamatuju. že by bylo i na Víno není vinno takhle kalné a ujeté. Ve vůni uzené a slané, kouřové, mineralita a jen na pozadí stopa ovocných tónů. V chuti navazuje příjemná slanost, krémovost, hutnost, slabší citrusová linka, ale plusové body jsou za pevnou a strukturovanou kyselinu. Jak mám ráda slaná/ nauzená vína, tak tady už to bylo moc, ubilo to jakýkoli ovocný/ odrůdový projev a celkově víno ztenčilo. Pořád je tu ale dost velká šance, že je v blbý fázi, případně se nějak mikrobiálně zvrhlo. 84 bodů. 




Ale pít ho druhý den, tak tam možná najdu víc ovoce a radosti. Stejně jako v Pinotu noir Exlberg, ročník 2013 z Weingut Frisch z Wagramu. Biodynamické vinařství, jeden ze členů uskupení Respekt Biodyn, ze kterého budete znát minimálně Judith Beck. Heslem menšího vinařství (25 ha, organicky od roku 2008) je "I am not as good as nature", což bychom si měli všichni nechat vytetovat na čelo a možná bychom se pak neřítili do takového ekologického průseru. 

Intenzivní ale svěží fialkovo-jahodová vůně, lehce maliny, vanilka a trochu živočicha. V chuti sedlo dokonale - veselé, sametové, šťavnaté, elegantní, pinotově ovocné s jahodami, ostružinami a nevtíravým fialkovým bonbonem. Pilo se jedna radost a určitě by obstálo i u méně veselých pitců. Super objev, koupeno na Víno-klubu/ vínomatu za cca 319 Kč. No mohli by znovu naskladnit, v zahraničních eshopech za něj chtějí třeba i jednou tolik, 89bodů. 


pondělí 30. ledna 2017

Další slovenské dobroty

Tak začínám mít neodbytný pocit, že jsem zaspala malou vinnou revoluci na Slovensku (ale pravda je, že zaspávám plno věcí - biologické hodiny, příležitost říct si o vyšší plat, žít tady a teď, udělat si tetování, vzít si supervýhodnou hypotéku, atd...).

Ale zpět k tématu. Většina hlavně suchých vín ze Slovenska, co se mi dostala do skleničky (Golguz, Berta, Fundus Regius, Strekov, atd.), měla vysokou úroveň a nelehko by se pro ně hledal srovnatelný domácí vyzyvatel. Zatímco my se plácáme ve vinařských zákonech a šmelinách, tak za to bratia na Slovensku pěkně vzali a některé jejich kousky jim nejde než závidět (tvrdit, že na Slovensku nemají problémy je samozřejmě mimo mísu, ale zatím se nerušeně houpám na obláčku nevědomosti).

Modra, z webu Slovakia travel

Když si pomůžu zeměpisem, tak chutnaná vína měla často českou citlivost, rakouskou čistotu, ale i maďarskou sebevědomou plnokrevnost. Závidět lze i možnost profilovat a komunikovat vína z východních oblastí jako vulkanická (Viz článek Podkorkem), případně Maďarům natruc jako Tokaj. Ale i západní oblasti maj něco do sebe  - třeba malé rodinné vinařství Rariga, které hospodaří na 2 hektarech v Modre. Modra ležící na úpatí Malých Karpat prý byla jednu dobu vůbec největší vinařská obec v Československu, dneska se ale spíš brání divoké zástavbě, jelikož leží až nebezpečně blízko Blavě. A co vína ? 





Veltlínské zelené, ročník 2015, Modra, hon Noviny
Ve svěží vůni se ukazují zelené jablíčko a méně zralá hruška, lehce na pozadí citrusy a bylinky. V chuti navazují na Veltlín trochu netradičně opět hruškové/ hruškovicové tóny, zelené jablko, trochu exotiky a ukazuje se i fajn pikantnost a mandlové tóny schované za vyšší ale příjemnou kyselinou. Chuť je plná, intenzivní, kulatá (4 měsíce leželo na sudu), drží ji alkohol, který je ve Veltlínu přeji jenom znát, ale nevadí. Dost dlouhý, po zahřátí poměrně intenzivně vanilkovo-karamelový dojezd. Netypický Veltlín na začátku cesty, který se bude pěkně vyvíjet a má co říct (hlavně nám uvyklým na znojemské kousky). Moc povedená věc, 86 bodů.


Rizling rýnský, 2015, sladké , Modra, hon Lorencar
Opět světlejší barva, vůně v lecčems až překvapivě podobná předchozímu kousku, hrušky, jablíčko, medovost a meruňková marmeláda. V chuti i přes výraznou sladkost působí poměrně lehce, vesele a bezstarostně, ukazují se příjemné tóny meruněk, hruškového kompotu, ke konci i rozinek a vanilky. Pěkná citrusová kyselina je pořád cítit v pozadí. U sladších vín mám ale občas problém, že po té náloži cukru už tam nechci hledat nic moc jiného, nechám se ukolíbat cukříkama a jen si tak bezstarostně piju. A jak do mě normálně ve velkém mizí (tzv. jak Němci do krytu) spíš suchá bílá, tak tohle se pilo moc dobře. Takže až budete chtít jen tak bezstarostně pít a osladit si život, tak Rýňák z Modre není vůbec špatná volba. 85 bodů. Oba pěkné kousky najdete v sortimentu Wineplanet


  

pondělí 23. ledna 2017

Ne tak úplně nová vína pro 2017: Assyrtiko z Lidlu, Bruno Clavelier a jiné roztodivné šumění

Tak budeme mít za chvíli nový Salon vín, seznam si můžete projít na odkazu, je tam na stažení tabulka s výsledky. Pokud chováte náklonnost k Excelu, tak můžete jako já skončit s kontingečkama a slicerama :) Většina jmen zůstává stejná, jsem zvědavá na vína od Krausů a z Kutné Hory, překvapilo množství vín od Kamila Prokeše nebo červené od Springera. Asi se tam stavím, uvidíme, jestli si domácí červená od posledně (to byl ovšem ročník 2014) vylepší reputaci.



Na Wine Spectator zaujal seznam Matta Kramera s 25 víny pro rok 2017, což pro čtenáře znamená zkusit každý druhý týden něco nového. Seznam je dělaný pro trochu jinou cílovku, než je většina čtenářů blogu nebo milovníků "ezoterických vín", ať už je to cokoliv :). U některých doporučení jsem tak nějak povýšenecky obracela oči v sloup ("Anything from Greece, Pretty much anything from Portugal, Sparkling wines called Crémant") abych si ale při procházení seznamu vzpomněla na pár pěkných chutnaných vín, která zatím nespatřila světla monitorů. A měla by! 

Třeba Assyrtiko ze Santorini, ročník 2015, ulovené v akci v Lidlu tehdy asi za 130 Kč. Láhvi připomínající Vincentku jsem moc nevěřila, ale kdybych věděla, jaká to bude paráda, koupila bych toho víc. Krásná zlatavá barva. Ve vůni střízlivě ovocný a nazrálý projev do broskví a květinového medu. V chuti pevné, minerální, moc pěkně postavená záležitost. Opět jemnější stopa ovoce a medu na závěr. Bodově bych byla někde kolem 87 bodů. 




No a když jsme u těch Crémantů, tak hodně nadchly šumivky od Domaine Bruno Clavelier, hezký medailonek na Jižním svahu. Crémant de Bourgogne AOC Blanc, ročník 2012, směs po třetinách Pinot noir/ Pinot blanc, Aligote, Chardonnay, měl komplexní projev s ovocem (jablko, citrusy, citrónový koláč),  slanější linkou a zabíhal až k lanýžům (protože "k houbám" nezní dost vznešeně). V chuti celkově plné, hezky strukturované, dlouhé, příjemná ne-extrovertní nasládlost, vyvážené, lehce nazrálé. 88 bodů. Cena pod 600 Kč a za mě docela seriózní vyzyvatel Champagne od Jean Dumagnin, které jsme měli jako vrchol večera (Viz konec příspěvku). 



O chlup méně oslovila stejná řada, ale ročník 2010. Crémant působil uzavřenějším a složitějším dojmem, dost vystupovaly kyseliny, ale struktura a vrstevnatost s pěknou ovocnou linkou slibují do budoucna fajn zážitek. Předchozí kousek už byl hotový, tohle ještě něco může předvést. A za lepší cenu. 86 bodů. 




A níže jen pár poznámek k dalším chutnaným šumivkám z Loiry a Champagne, někde trochu úlet, ale celkově má Alifea fajn sortiment: 

Domaine Louis de Grenelle, Crémant de Loire "Brut Platine" AOC, NV. Odrůdy Chenin blanc, Chardonnay, Cabernet franc. Užší, ale fajn tělo, mírná kyselina, dost ovocné, svěží, sladší. Bubliny pro nebublináře.  Cca 320 Kč84 bodů.


Domaine Jöel Delaunay, Touraine AOC Blanc "Méthode Traditionnelle", NV. Odrůdy Chardonnay a Arboix. Cca 3 roky na kalech. Nazrálé, zajímavější, plné ale trochu připečené, lechtivá kyselina, kvasnice, pěkné perlení. Na mě pořád sladké, ale super poměr cena-kvalita. Cca 320 Kč. 87 bodů.




Domaine Louis de Grenelle, Saumur Brut AOC, Rosé NV, odrůda Cabernet franc. "Šumivý pyrazin", hodně cabernetové tóny, rybíz, sekundují lesní plody. Přímočarost, lehce zelenost. Netradiční, zajímavé na skleničku dvě. Cena cca 290 Kč86 bodů




Jean Dumangin, Champagne AOC Brut Resérve Blanc de blancs, NV (cca 2011)
Super mineralita, ale těžkopádnější a sladší projev, šťavnaté, vrstevnaté. Zajímavé, ale nepobízí moc k dalšímu pití. Cena kolem 790 Kč. 86 bodů. 


Jean Dumangin, Champagne AOC Extra Brut Blanc de Blancs, NV (cca 2009)  
4 až 5 let na kalech, kvasnice ze začátku jdou hodně znát. Svěží, řízné, výrazně méně ovocných tónů. Cena kolem 830 KčCca 86 bodů


Jean Dumangin, Champagne 1er Cru Brut, 2008. Cca 6 let na kalech, 55% Ch plus 45% PM, 6-7 g zbytkového cukru. Tohle jako jediné dalo na frak i Crémantům od Bruno Claveliera. Elegantní, vrstevnaté, osobité, lehká nazrálost, projevem do briošky a citrónových koláčů. Velice přesvědčivé, cena pod 1000 Kč. 90 bodů. 



úterý 17. ledna 2017

Božská mana roku 2016

Přiznám se, že v roce 2016 jsem možná vinně trochu zahálela a ani do nového roku nevstoupila nadopovaná novými předsevzetími. Naštěstí jsem i přes loňskou lenost narazila na plno "božských vinných man", tak proč se o ně nepodělit. 

Pravda, že to loni bylo hodně o domácích kouscích, takže pokud bych si měla dát nějaké předsevzetí do 2017, tak víc strkat nos ven a hledat dostupná a zajímavá vína, i kdyby to mělo být jen u sousedů :) 


 Po "suchém" lednu, kdy mi dělala společnost nealkoholická vína (brrr) jsem se podívala do Salonu vín na domácí výběr...

Zámecké vinařství Bzenec, Rulandské bílé, ročník 2013, Vracov, trať Klínky, super potenciál, super struktura, velice slibná Rulanda. DEGU

Spielberg, Rulandské modré, ročník 2013, Archlebov, trať Dubová, elegantní, krásně pitelné domácí červené. Viz odkaz výše


Následovaly zahraniční i domácí degustace v čele s autentickými Křepicemi...

Bel Colle, Roero Arneis, Piemont, šmrncovní, svěží, minerální a taky autochtonní záležitost (no není "autochtonní" super slovo) trochu evokující středoevropská bílá vína. DEGU

Jaroslav Osička, Pinot Chardonnay ročník 2010, geniální kousek - vlastně až tak úžasný, že jsem si k němu neudělala skoro žádné poznámky, no neberte to. DEGU

Petr Kočařík, Tramín, ročník 2013, široké a bohaté víno, opět minimum poznámek, ale o to maximálnější dojem. Viz odkaz výše

Richard Stávek, Ryšák, ročník 2014, dráždivé, ohnivé, zahřívací, teď by bodlo. Viz odkaz výše

Ťápal a Koláň, Domina, ročník 2013, Přerov-Předmostí, jo tohle byla exotika, ale pěkně plná, pevná a ovocná, krásně uděláno, pozdravy do Přerova. DEGU

Vinařství Gala, Cuveé bílé Organic, ročník 2013, křupavost a mineralita nacpaná v láhvi, parádní věc. DEGU 





V Moravské bance vín nás v květnu rozmazlovali víny z archivu a bylo to velké labůžo: 

 Znovín Znojmo, Ryzlink vlašský, ročník 1995, obec Hnízdo, boží propolisovo-ořechovo-květinová věc.  DEGU

Soaré/ Mucha řada, Sauvignon, ročník 1998, obec Přítluky, trať Na Knížecí, sluneční paprsky chycené v láhvi, krásné karamelové a jemně ovocné víno. Viz odkaz výše

Vinařství Tanzberg, Ryzlink Vlašský, ročník 1999trať Pod Svatým Kopečkem, Tanzbergský první ročník a pro mě víno roku, dojemné, komplexní, energické, ach jo. Viz odkaz výše. 

Arcibiskupské sklepy Kroměříž, Muškát Ottonelročník 1994, sladké ale důstojné likérovo-ořechové pohlazení. Viz odkaz výše. 


A protože v létě bylo (nejen) v Brně jak na Sahaře, tak to bylo hodně o domácích degustacích:

Školní statek Mělník, Ryzlink rýnský, ročník 2008, krásná nadčasová záležitost s kyselinkou, má to vše a ještě něco navíc. DEGU

Villa Antinori Rosso, Toscana IGT, ročník 2013, elegantní, šťavnaté a ovocné překvapení z Toskánska, super poměr - cena výkon, James Suckling mu dal 91 bodů, Wine Spectator 89 a nějaká Hačecká z Brna 90 bodů :) DEGU

Vinařství Čapka, Chardonnay řada Premium, ročník 2013, obec Josefov, trať Kukvičkahluboké strukturované Chardonnay s jiskrou a moc fajn aromatikou. DEGU

Vinarstvo Berta, Chardonnay Winemakers choice, ročník 2015, zase jedno Chardonnay, tentokráte od našich slovenských sousedů, seriózní, plné pitivo s "oříškovou mineralitou" (na to si dávám Trademark, tak bacha :)) DEGU

Vinedas Emiliana, Riesling Reserva, ročník 2012, Bio Bio Valley, Chile, novosvětský koncentrovaný a pořádně petrolejový Ryzlink, co vás nenechá vydechnout. DEGU


ale na pár pěkných degustací jsem se ven nakonec dokopala (a nelitovala jsem):

Weingut von Winning, Win Win Riesling, ročník 2015, nejlepší podbízivé víno na světě - hromada ovoce, pěkná struktura a srozumitelný nenudící projev, krásně to ve Falci namíchali. DEGU

Carl Loewen, Riesling Maximin Herrenberg 1896 (Grostes Gewachs)ročník 2015, "charakter z toho jen řve" byla moje tehdejší poznámka k vínu spolu s ódou na intenzivní aromatiku a sametovo-kvasnicový projev. Viz odkaz výše

Filip Mlýnek, Ryzlink vlašský, ročník 2015, trať Valtická, Mikulov, polosladký, sladší kousek, co má charakter a výraz ... a taky nějaké ty stopy slušivé botrytidy :) dlouho jsem zvažovala jestli dám na piedestal tenhle kousek nebo Vlašák z Liščího vrchuale plíšeň vyhrála :) DEGU

Bodegas Aroa, Gorena Seleccion Reserva, ročník 2008, velké překvapení ze zapomenutého bio baskického vinařství, intenzivní strukturovaný projev se stopou aronie, lesních bobulí a vysušujícího třísla, dohromady funky a šťavnaté. DEGU




nesmím zapomenout na výlet do Bari (paradoxně za menším teplem než v Brně): 

Vigna Pedale ReservaCastel del Monte DOCG (Nero di Troia), ročník 2010, odrůda Nero di Troia se teší čím dál tím větší oblibě a tři pohárky od Gambero Rosso dobře odráží tuhle sametovou ovocně-džemovou frajeřinu z Apulie. DEGU 


a nakonec několik podzimních objevů:

Vinařství Syfany, Frankovka VOC, ročník 2013, Pražáci mě uklidnili, že Syfany je už v hlavním městě pěkně zavedené, takže se o žádný objev nejedná, ale Kubova lehká a světloučká Frankovka mě stejně dostala kořenitostí, šťavnatostí a samo-pitelností. DEGU

Judith Beck, St Lauren, Schafleiten, ročník 2013, nejvíc nejkrásnější Svatovavřinecké - živé, pevné a zábavné víno. Konečně Svatovavřinecké, co si zaslouží, aby se na něj pěly chvály a skládaly oslavné básně. DEGU

Cantina Tramin, Gerwürtztraminer, Selidaročník 2015, víno s plátky fialek a růží, vemte Tramín, zavřete ho do babiččiny skříně, zakapejte voskem a nechte spočinout - a dostanete tenhle netypický ale charakterní kousek. Asi mají v Cantina Tramin nějaký super původní klon (nedivila bych se). DEGU

Cantina Bolzano, Lagrein Grieser, Collection Baron Carl Eyrl, ročník 2015, opět Itálie (resp. Alto-Adige) a opět jsem se nenudila, Lagrein je zábavné a na ovoce bohaté víno, které se rádo předvádí. Viz odkaz výše

Vinařství Klobása, Veltlínské zelené, ročník 2015, kořenité a mnohovrstevnaté víno s tóny čtyř pepřů, krásný rakouský klon. DEGU


A do nového roku přeji všem vínomilcům hromadu příležitostí okusit krásná vína, vychutnat si je v klidu s blízkými, užívat život plnými doušky a nebrat ho ani sebe zas tak vážně J


čtvrtek 22. prosince 2016

Reya a vinné cukroví

Asi poprvé tu na blogu ochutnávám privátní řadu vín a byla jsem zvědavá, co to bude zač. Reya je mladá značka společnosti Wineplanet představující cenově dostupná vína ze známých vinařských oblastí Evropy (včetně zajímavě vypadajících slovenských kousků). Honosí se sexy etiketami a ambicí ukázat, že vína se není třeba bát a ne vždy se musí jednat o komplikovanou intelektuální záležitost. Reya je mladá, veselá a pitelná. Já bych si odpustila trochu cukru, ale pokud vás moc nezajímá samotné vinařství, chcete stylově vyhlížející víno, které by chutnalo většině vašich kamarádů a příbuzných, tak jste na správné stopě. 

Samozřejmě pokud jste hipsteři a odmítáte mainstream, konzum, jednorožce s jedním rohem a tak, tak podle obrázku níže můžete víno prohnat aspoň svým plnovousem, aby bylo o chlup lepší :)



Reya Prosecco, DOC Treviso, Frizzante. Sladší, lehké opravdu jen jemně perlivé pitivo s milou květinovo-ovocnou vůní a chutí. Nadmíru osvěžující, na mne ho zbytečně brzdí cukr, ale na vánočním večírku, kam jsem ho dotáhla, se moc líbilo. Palec nahoru za krásný obal. Cenově kolem 160 Kč. 82 b.


Reya Riesling 2014, Mosela, polosladké
Lehké a veselé víno. S 9,5 % alkoholu příjemná změna. Ve vůni se ukazují citrusy, květy, med a lehce na konci můžete tušit i petrolej. Chuť je jednoduššího střihu, středně široká s čerstvým jablíčkem, limetkou a výraznější sladkostí. Podtrženo pěknou mineralitou a jen lehkou štiplavější kyselinou. Nenáročné ale poměrně typické (=moselské) víno, které osloví hodně začínajících vínomilů. Za danou cenu (150 Kč) fajn oddychovka, která po vás nechce, abyste odhalovali její vrstvy a strukturu. 85 bodů.


Reya, Vicomté D´Aumelas, 2015, Francie 
Opět pěkná etiketa a láhev, zajímavá nasládlá vůně s lehkou stopou vanilky, malin a višní v čokoládě. V chuti jemně ovocné, uhlazené, plošší, na konci pěkná stopa s kořením alá hřebíček a skořice, doplněné jemnou hořčinkou a vanilkovou nasládlostí. Opět nekomplikované a veselé pitivo, pro mě jako vyznavače lehkých červených v pohodě pitelná věc. Cena velice přátelská, 137 Kč. 84 bodů. 


A kdybyste se od vína nemohli odtrhnout ani při pečení cukroví, tak zkuste jako já primitivní recept na vinné cukroví. Vzhledem k mým pečícím schopnostem recept zvládne opravdu každý. A i když některé finální tvary vypadaly namísto zamýšlených ptáčků, hvězdiček a srdéček spíš jako zplozenci pekla, tak jakmile to obalíte v cukru, je vše jak má být. 
Veselé Vánoce !