Tahle otázka mi párkrát přišla na mysl během degustace Klubu Přátel dobrého vína. Oceňovaný
vtipálek Filip vlastní vinařství v Dolních Dunajovicích, zároveň pracuje jako enolog u
Volaříků a kromě vína neumí snad o ničem mluvit moc vážně. I když překřtění
Autentistů na Autisty, Chardonnay na plevel Mosely a označení Vladimíra
Železného jako milovníka kopřivových Sauvignonů nebylo úplně košér, nějak
se na člověka, jehož etikety vznikaly údajně na divokém marihuanovo - vínovém
večírku, nejde zlobit. Sama jsem byla nařknuta, že se během degustace dloubu nudou v nose (což je dost nepravděpodobné, jelikož tuto činnost provádím
výhradně v soukromí).
Jediná
vážná až smutná věc je, jak obtížně jsou vína od Filipa sehnatelná,
proto byla tahle skoro En Premieur (krátce nalahvovaná vína ročníku 2015) výborná i
na nákup, a podle prvních informací padaly prodejní rekordy. A vlastně to chápu. Byť většina
kousků byla ještě krapet rozbitá, tak snesla srovnání s německými Ryzlinky ochutnanými o pár týdnů dříve, tj. ukázala čistý projev, kvasnice a ovocnou štavnatost.
Mně se
převelice líbil hned první Ryzlink
vlašský z nakoupených hroznů ze Sedlece,
trať Zátiší-Hliník, suché.
Stejně jako u ostatních vín i tady mám poznámku “germánský” projev, čisté, trochu
reduktivní, lehce kvasnice, šťavnaté, citrusy, grep, pěkně zakomponovaná ale
výrazná kyselina. Velice pitné! 86 bodů. Fajný byl překvapivě i Hibernal z Liščího vrchu z Březí, suché, zrálo déle na kvasnicích, i tak dost
aromatická voňka, ale díky autolýze a skoro 9 gramů kyselin působilo svěže a
šťavnatě. 86 bodů.
Obecně mne u Filipa dostaly vlastně všechny Vlašáky a ani suchý Ryzlink vlašský z Liščího vrchu nebyl výjimkou a nadchnul botrytickým projevem, stoupou grepu a pěkným plným tělem. 87 bodů. A u Vlašáčků ještě zůstaneme, byť nejsem úplně cukříková holka, tak polosladký Vlašák z Mikulova z trati Valtická zachutnal a pořídila jsem si ho domů. Opět botrytické (až 90 % hrozna bylo prý napadeno, jak by řekl Radek Sotolář: moc pěkný kožíšek J), sladší, ale má zároveň pevné tělo, tvar a výraz. Přenesl mne medovým a až trochu čajovým projevem někam k legendárním Vlašákům z Mikrosvínu. Ach ta nostalgie. 90 bodů.
A nezapomeňme na Rýňáky! Fajn byl suchý a ovocný Ryzlink rýnský s lehkou hořčinkou z Valtické z Mikulova (hrozno nakupují z téhle trati od Tanzbergu), ale i tady u mne zase vyhrál druhý kousek se zbytkovým cukrem, polosuchý Ryzlink rýnský z Dunajovického kopce. Pěkný "Němec" s medem, meruňkou a lipovým květem, lehká stopa minerality, moc fajn věc. 87 bodů. Mé srdéčko si ale ten večer prostě získaly líbivé botrytické Vlašáky, těžko jim konkurovat. Vůbec bych se nezlobila, kdyby více vinařů u nás občas během teplého mlžného podzimu pozapomnělo posbírat hrozny Vlašáku.
No zábavný večer to byl! Až někdy Filipa potkáte, tak si nechte vyprávět, jak vznikaly barevné etikety nebo proč se rozhodl vyrábět nově i oranžové víno, ale zas tak moc mu to nežerte, těžko říct, jestli si nedělá srandu. To radši pijte jeho víno!
Žádné komentáře:
Okomentovat