pondělí 29. června 2015

Nový papírový miláček The World Atlas of Wine (7th edition)

Jestli se mi v poslední době něco povedlo, tak to byla výhodná koupě sedmé edice The World Atlas of Wine od Hugh Johnsona a Jancis Robinson z knihkupectví z Norfolku, které mi nabídl Amazon i s poštovným za pro mě fantastických 22 liber.


Na českém webu ho pak mají (byť jen zřídka) za nějakých 2500 Kč a výše, nějak se mi tomu nechce věřit...ale print screen níže mluví jasně.




Kde kupujete knížky o víně vy, pokud se zrovna nevyskytujete každý druhý týden v Londýně v Foyles? Nějaké tipy? :)


Žít víno (a kam v Brně na víno?)

Když už se jednou rozhodnete přestěhovat do Brna, tak by první věc, kterou uvidíte po vystoupení z vlaku na nádraží, nemělo být cca 300-hlavé stádo nácků házející dělobuchy. Navíc se mě jejich hesla trochu dotkla - při stěhování z Prahy na Moravu prostě nechcete slyšet "Čechy Čechům". Tak jako tak to zní na Moravě blbě. 

Takže romantickou mini-večeři v baskickém baru Don Pintxos v Brně provázel pohled na vrtulník vznášející se nad Brnem a zbloudilé nácky. Každopádně zážitek to byl, kouř z dýmovnic neotupil naše smysly a my si mohli vychutnat pár povedených španělských vín. A tapas. A šunku, sýr a salámky. A grilované krevety na vedlejším stole vypadaly taky úžasně (příště jsou moje). Cena u velké části vín se pohybuje kolem 35 Kč za 0,1 litru, což je fajn a dá se tak toho docela dost ochutnat. Obsluha je fantastická a vždycky nadšeně poradí. A co tedy to víno?

Vacceos, Verdejo, Rueda, Castilla y León, 2013, nesmělé, lehce aromatické květinové, možná až bylinné víno, s hezkou kyselinkou a jemným náznakem minerality. Příjemné, hezky navnadilo, ale prostě se trochu stydělo :) Verdejo je hodně populární španělská odrůda, původně přišla zřejmě s Maury z Afriky, hodně dlouho byla používána jako základ pro výrobu oxidovanějších vín typu Sherry. Pak ale někoho trklo zkusit vyrobit svěží víno, které se dnes vyrábí hlavně v regionu Rueda - tedy v drsnějším středním Španělsku. Označení Rueda smí označovat jen vína s určitým podílem Verdejo (min. 50%), často se v láhvi kamarádí se Sauvignonem nebo Viurou. Verdejo byste marně hledali jinde ve světě. Nejlíp je mu ve Španělsku, v drsné Ruedě, která z něj díky kamenitým půdám a horku dokáže vyzískat to nejlepší.


 Následoval už trochu sebevědomější kousek - Bodegas Fillaboa, Albariňo, Rias Baixas, Baskicko, 2013, pěkné "pobřežní" víno, plné vyzrálé tropické ovoce, které jemně ovívá mořská bríza, do toho lehká slanost a mineralita, moc povedený kousek, pila bych častěji (a taky snad budu!). Deštivější a méně ovocný ročník 2009 mimochodem sklidil úspěch i u Wine and Spirits s 89b a u The Wine Advocate, kde se vyšplhalo na 92 bodů. Odrůda Albariňo má možná název odvozený od Rýna (bílý Rýn) kvůli své domnělé podobnosti s ryzlinkem. Nevim, co je na tom pravdy, ale nyní je docela pevně srostlá se severem poloostrova, pěstuje se nejen ve Španělsku, ale v Portugalsko z ní dělají čím dál slavnější Vinho Verde. Je pěkne tvárná, takže ji sluší jak sud, tak nerez, občas ji vinaři vyrobí jemně perlivou. Najdete ji i v chladnějších částech Kalifornie nebo na Novém Zélandu. Pěkná jak samostatně, tak k jídlu a mořským potvorám.
Bodegas Fillaboa
Bodegas Fillaboa

 A jelikož se mnou foťák v telefonu nemluví, tak nemůžu s jistotou říct, co byla ta poslední "malinkovka", ale bylo to hodně suché pěkně malinovo-ostružinové víno. Na nic složitého si nehrálo, na léto paráda. Hlavním podezřelým je každopádně Seňorio de Sarria, Granacha z Navarry.


V rámci sobotního volného dne jsem chtěla zdokumentovat novou vinici pod Špilberkem, která mi udělala hodně velkou radost, ale jižní a jihozápadní svahy pod "Špilasem" jsou poměrně rozsáhlé (tam by se ještě vešlo vinic!), takže jsem při hledání narazila pouze na mladého v kapuce masturbujícího mladíka. Nikde nikdo, jen stromy a křáky - tím moje investigativnost skončila a já šla raději studovat teorii o víně do Cafe Podnebí. Podnebí, to je v létě klidná rozjímavá zahrádka, kde stojí dvojka vína méně než decka v Pintxosovi. Měla jsem rosé, prý z Mutěnic s barvou i chutí švestkového vína, bylo fajn, jemnější, trochu mdlé ale bylo tam ovoce a dalo se to pít. Akorát na večer s kamarády, kteří moc nechtějí investovat do vína.

A mým posledním tipem - zejména pokud milujete těstoviny, je Cattani. Není tajemství, že prodávají své ručně dělané těstoviny i do mnohem dražších a na oko luxusnějších podniků v Brně. Cokoli jsem si kdy na Josefské dala, bylo prostě a jednoduše "božská mana" (mimochodem tak jsem měla pojmenovat svůj blog, trklo mne to až dnes :)). A cena těstovin není téměř nikdy vyšší než 115 Kč. K pití byl tentokrát moc zajímavý Pinot Grigio s krásnou ovocno-medovou vůní až do mandlového dezertu, v chuti byl sušší svěží s hezkou chlebovinkou. Ne vždy suché a jednodušeji střižené Pinoty Grigia z Itálie připomínají Rulandské šedé, tohle se ale nezapřelo. A navíc nás nechalo hádat, jaký dezert nám to připomíná. Zatím to vypadá na mandlový dort. Jo a zapomněla jsem si poznačit láhev, takže s radostí budu muset zaskočit znovu :)

Aktualizace: tyto a další tipy na vinné podniky v Brně najdete i ve velkém degustačním speciálu. 

čtvrtek 25. června 2015

Vtipný a divnější - nejlepší vinný etikety plus pár oslňujících novinek

Přátelé, mám pocit, že začínám být moc vážná a mudrující. Takže místo abych se dle původního plánu rozepsala o globálním oteplování, které se dle článku na Novinkách.cz nevyhne ani rezervované pevnosti jménem Česká republika odmítající uprchlíky a vůbec vše "nenormální", tak ukážu vtipnou obrázkovou glosu o nedostatku vody v Kalifornii - jasně, americkým vinařům to asi moc vtipné nepřijde, ale ti jsou daleko a jejich problémy se nás netýkají. Anebo..? 

půjčeno z boredpanda.com, nevrátím 


Taky jsem Vás chtěla šokovat údajem, že se ročně vyprodukuje 36 miliard láhví vína, což už udělá takové malé vinné moře a zafilosofovat si, že nevím, jestli jsem v tom moři spíš ryba, potápěč nebo jestli se vlastně zatím jen neopaluju na pláži. Taky až příště se dočkáte mého nadšení nad novými vinicemi, které se zakládají ve městech v ČR a jak strašně bych se do tohoto proudu chtěla zapojit. A co jsem si tedy připravila? Asi nic, co by už ty internety nespatřily, ale přesto - nejdivnější a nejvtipnější vinné etikety - je v tom pokus o hodně kreativity, srandy a taky trochu sposťáren, různých výměšků a tekutin. Prostě něco jako moderní slovenský pop.

Jo a taky prdele, protože víno, děcka, to není žádná prdel. O tom Vás přesvědčí například Němci s jejich etiketami. A lidi se mi smějí, když říkám, že jsou ryzlinky přísný. 















Zadky nezklamou ani v dalším případě, kdo by si nedal takový prdelatý červený.



Velkým tématem ve světě vína je vystihující a příhodný popis barvy vína - nyní jsou už všechny pokusy popsat barvu jako slámovou, citrónovou nebo medovou zbytečné. Chcanky ("piss") budou stačit - můžete si aspoň vybrat, zda barvu a charakter více vystihují výměšky kočičky, žáby nebo sýkorky. I když ta má vlastně kloaku, takže tam je to takový ošemetnější. To Francouzi na to šli aspoň podprahově.

















Zvířátka jsou obecně moc oblíbená - od strašidelných německých kočiček z města Zell (kde naježená černá kočka identifkovala nejlepší sud s vínem a zasloužila se tak o slávu Zellu), přes prozaické i létající vepře až k jelenům, hrochům a lososům. Slepí losi jsou kapitola sama o sobě - asi by tu ale vzhledem k metanolové aféře neprošli a nesluší se o tom vtipkovat. To je možný až za 22 let (kdyžtak se podívajte na South Park).
















A pokud Vám chybí úsměv a dotyk lidskosti, tak doporučuju víno s "úsměvem". Pravděpodobněji  dřív vývrtkou spácháte harakari než stihnete tohle víno otevřít.



 A pokud jde o slavné tváře, tak nezklame Marilyn Merlot nebo Ježíšův džus. U té sicilské etikety nevím o co jde a vlastně to asi ani vědět nechci.





Na druhou stranu fakt vtipný mi přišlo "Return of the living red" (vpravo), snad bylo  biodynamické. Tyto a další špeky najdete taky na podkorkem, vtipně se etiket na láhvích alkoholu ujmul i kreativní život. Ještě se nesmějete? A co kombinace toho nejlepšího?



 
 
 
Prasečí zadky na závěr.
 
 
Tadá.




neděle 21. června 2015

Sýry, Chablis a navrch bochník chleba


Na Wine Prague mne Chablis pěkně navnadilo jako že „to by se mi fakt mohlo líbit“, takže když se na Rylinku, resp. Jižním svahu objevila degustace Jiřího Hrona v Sýrárně, bylo docela jasné, že jdu. Samozřejmě vynechám trochu zoufalé SMS dovozci se žádostí, zda je ještě místo a ukecávání na fotce níže zvěčněné Míši, aby šla se mnou. Před degustací jsme se mírně diskvalifikovaly návštěvou vietnamského bistra hned vedle Sýrárny, ale nakonec se ten zázvor, koriandr a cibule docela ztratili, fakt.  

no pán se na selfičko moc netvářil
O Chablis jen stručně - součást Burgundska, která se z 500 hektarů v 50.letech rozrostla na současných asi 4500 hektarů leží na severu Francie, přičemž představuje nepřekonatelnou ukázku významu geologického podloží pro celou oblast. Nejde tak nepřipomenout příznačné kimeridžské podloží (už to dokážu vyslovit déle než týden, tak machruju) jako směs vápence, jílu a hlavně miniaturních zbytečků mušlí a ústřic, které odlišuje polohy pro Premier a Grand Cru v Chablis od ostatních "méněcenných" poloh. Tam patří tzv. Portlandské podloží a apelace Petit Chablis. Dost se to v Chablis nyní hadá nejen kvůli neustálému rozšiřování vinic (nejen Petit Chablis, ale i Premier Cru), školení vína (dřevěný sub vs nerez) ale také (a tím každého oslníte) kvůli způsobu ochrany mladých výhonků. Chablis leží na severu a oblast je to chladná - mrazíky se tam objevují až do května, proto se rašící víno chrání buď zahříváním a vytápěním přímo na vinici nebo naopak politím vodou, zamražením a vytvořením "iglú" efektu na výhoncích. Níže fotky. Mně to prostě přijde strašně hustý a až dojemně to ukazuje starost vinařů o víno.

vytápění ve vinici, http://www.jeanpaul-droin.fr
a polévání vodou, zdroj stejný










V Chablis se stejně jako ve většině Burgundska vyrábí bílé pouze z Chardonnay, které se tu projevuje výrazně, ale zároveň elegantně, často pěkně komplexně s krásnou minerální vůní. Prostě tvárné víno, které chlad povznese na novou úroveň a dodá mu na elegantní přísnosti s citrusy, kyselinkou, občas tropickým ovocem i máslem. Více a erudovaněji o Chablis napsáno např. na Jižním svahu.


Tak a teď už budu nudit jen popisem vín :)


Prvním vínem bylo Petit Chablis Dominique Gruhier, Sur Les Clos, 2011, biodynamicky zpracované víno, dost nazrálé, s mineralitou, citrus, lehce máslo, poloha je sice Petit Chablis, ale leží nad Grand Cru Les Clos, bylo tam i trochu sudu (směska více nerezových a sudových várek - označována též jako cuveé), na mě zbytečně nastárlé až upečené, 78b

Druhé víno od Domaine des Marroniers, 2011, suché, říznější, už se více podobalo Chablis, jak bych si ho představovala (což by se asi nemělo dopředu dělat, něco si o víně představovat), opět lehce máslo, výraznější kyselinka, pěkná mineralita, ale docela umírněně se projevuje, 80b

Další bylo Pisse de Loup, 2012 a pokud si pamatuji správně, tak západní část Chablis, fakt svěží a pěkné, z nerezu, ovocné, ananas, hezká citrusová kyselina, říznější a za mě prostě boží, 86

A následovalo opět 
Domaine de Pisse de Loup, 2011, minerálnější, slanější, méně primárního ovoce, oproti předchozímu ale působí paradoxně svěžejším dojmem, opět hezká kyselinka s citrusy, 82b

Starší víno z Gaec des Ormes, Cuveé Vielles Vignes, 2007 ukázalo už docela výrazné jablko, nastárlé, opět minerály a možná jak napověděl pan Hron i ten slaný karamel, dlouhý závěr, není rozhodně bez charakteru ale já ho neocením, 82b

A pak už jeden z mých starších favoritů, Chablis od Domaine de Chevallier, Cuveé Prestige, zase 2007, ale tentokrát už se mi do chutě trefilo - krásné plné minerální víno, projevem až lehce nasládlé a zakulacené, několik účastníků včetně mne tam vidělo trochu sudu, zároveň mělo i docela dost ovocný projev na ten věk, 86b

No, ono vlastně i to další chutnané Chablis od Roland Lavantureux, 2011 bylo super, z malé vinice ze severozápadu Chablis, pěkně se ukazovaly citrusy a květy, jen jemná mineralita, opět lehce máslo, pilo se samo a takto má pro mě vypadat Chablis, které jsem si vysnila, nic složitého ani těžšího :) 86b

Víno od Domaine Gerard Tremblay, 
Cuveé Helene bylo představeno ze špičkového ročníku 2008, za mne tady ale jedno z nejslabších vín degustace, prostě mi u Chablis nesedí výrazný sud, hezky spojil dohromady to cuveé a dal mu jednotný nasládlý projev s výraznějším dřevem, ale zároveň to Chablis trochu zabilo, 77b

A na závěr kategorie Premier Cru a Domaine Grand Roche, 2010 (obr. vlevo), sladší, ovocnější víno, strašně se mi líbila jemná ale jasná grepová hořčinka na konci, lehce máslo, citrusy a opět jablko možná i trochu broskev, až trochu do moštu/ marmelád lehce štiplavé ale pěkně namíchané, v poznámkách jsem už nějak divočila a mám napsáno, že bych tohle pila při západu slunce, 85b

 




Etienne Boileau, Premier Cru, Vaillons, 2010 nabídlo výrazné, voňavé víno, v intenzivní vůni se ukazovalo tropické ovoce a máslo, hezká mineralita, opět trochu hořčinka, možná alkoholičtější a štiplavější, vůně tady ale za mne předčí chuť, 81b


Předposledním vínem bylo Domaine des Malandes, Premier Cru, Montmains, ročník 2007 (obr. vpravo), víno ze starých hroznů, pro mě už hodně nastárlé s výrazným jablíčkovým projevem, za mne spíše ne, už jsem si tady začínala říkat jak mě ta jablka v Chablis začínají nudit, 79b

....a sadu uzavíral (stejně jako začínal) Dominique Gruhier, Montée de Tonnerre Premier Cru, 2012 (obr nahoře vlevo, opět biodynamické, mladší, moc dobré, jak jsem si předtím říkala, že už mě to jablko nudí jednotvárností, tak tady se přesně ukázalo, jak má to nazrálejší víno i něco navíc a jak doširoka se umí rozestoupit.  Pěkně zakomponované a elegantně „shované“ minerály, vícevrstevné, hřejivější, ještě by se trochu uhladilo, ale líbilo se na závěr moc, 86b


Takže co říct? Za mne spíš asi mladší Chablis nebo takové, které když nastárnou, neskončí jen u jablek, ale nabídnou a rafinovaně podstrčí i něco navíc, třeba pěknou vrstvu minerálů, hořčinku anebo slaný karamel anebo nejlépe něco co překvapí. Celkově byla degu moc pěkná, byť nebylo žádné Grand Cru, tak jsem si udělala dobrý základní obrázek o projevech Chablis a jejich nazrávání. Málem nám sice upadly nohy, ale výklad od Meusier Hrona byl fajn, pán ze Sýrarny byl pozorný, místo chodníčkového vína jsme s Míšou vyfasovaly odchodové pečivo z pekárny U Antonína, mimochodem výborné. Pro sýr (geniální Comte!) i pro víno ráda zajdu, nejlépe opět po vydatné dávce chuťové buňky umrtvující cibule, zázvoru a koriandru z Pho Vietnam.
opět jeden ukradený obrázek, tentokrát z chablisgrandcru.com