Červnová degustace Mádlových v Mánesce

foto převzato z kralvin.cz

Tentokát poznámky z degustace „Malého vinaře“, resp. vinařství Františka a Hany Mádlových. Název odvozen podle původní velikosti produkce začínající na 3000 láhví ročně v letech 96-97 - dnes jsou už na 200 000 láhvích a před pár lety získali ocenění Vinař roku. Vinařství se nachází ve Velkých Bílovicích, největší vinařské obci v ČR, víno vyrábí jak z vlastních 10 ha vinic, tak z kupovaných hroznů (ale ne z dovážených z Maďarska, jak se tomu údajně děje u Stanislava Mádla „Vašeho vinaře“ – hoho, drb).  Vinařství se snaží citlivě přistupovat k vínům zrajícím na vinici, mají speciální řadu Naturvin a keře zatěžují max. 2 kg hroznů na hlavu.  

Na degustaci jsem zorganizovala menší firemní „výjezd“ do Gallery Winery Máneska, kde nám vyhovuje prostředí a mimo jiné i výborné občerstvení (okurčičky!). Tentokrát by se snad dala vytknout jen hodně podchlazená vína, z kterých jsem byla trochu nešťastná. Degustací provázel pan Václav Kaplan, obchodník prodávající mimo jiné legendární Frankovku 2007 a barikový Sauvignon 2010, kterému téměř výhradní dámské osazenstvo dělalo moc dobře a nešetřil vtipnými historkami ani nalévanými vzorky (chtěla jsem napsat okřídlené pan Kaplan má holky a víno rád, ale je to fakt trapnej vtip, ovšem co byste chtěli, když jsem to psala v pondělí v sedm ráno :)) 

A teď už k vínům, jak říkám, byla dost podchlazená, takže jsem zahřívala a matlala skleničku, co to šlo, ale z některých jsem prostě moc nevyšpekulovala:

Na začátek Neuburské, 2013, obec Velké Bílovice,  K 5,6 g, C 3,4 g, moc pěkné víno,  svěží, lehčí, minerální, s výraznějším projevem do citrusů a tropického ovoce, nebylo úplně odrůdové, ale moc pěkně pitelné a šťavnaté, 80b

Dalším vzorkem bylo Veltlínské zelené, 2013, K 7,2g, C 6,4g, děláno bez přidaných kvasinek, za mne ale slabší vzorek s divočejší a výraznou kyselinkou, květinovější projev a opět stopy minerality, zatím hodně řízné a neuspořádané, ale rozhodně charakterní, chtěla bych zkusit ještě třeba za rok za normální teploty, zatím nic moc.

Tahákem vinařství je podle všeho „šeďák“, který jsme zkusili i my -  Rulandské šedé ročníku 2014 v kabinetu, musím říct, že jsem ještě neměla Rulandské šedé ročníku 2014, které by mi chutnalo, zaprvé je na něj ještě brzy a zadruhé mám pocit, že se prostě v roce 2014 ta čím dál oblíbenější rulanda moc nepovedla. Tohle víno mělo světle citrónovou barvu, plnější chuť, ale zároveň dost výraznou kyselinku, typické tóny pomeranče, chlebovinky, možná lehce ořechy, to vše namícháno trochu divočeji, ještě potřebuje tak optimálně dva roky a pak se z toho snad něco vyklube, těžko zatím hodnotit.

převzato z ovine.cz

A následuje kup večera - Ryzlink rýnský, trať Pod Belegrady, 2013 (Pod Belegrady je trať vykazující hodně slíd, vápence, projev mají vína prý ala Chablis), rýňák až skoro německého střihu, s typickým projevem květů lípy a medu, opět mineralita, lehoučký petrolejový náznak na konci doplněný krásnou fakt pikantní kyselinkou, víno je hezky stavěné, v poznámkách mám trochu přísnější, ale zase s potenciálem zrání na pár let, 83b  

Další bylo Cuveé Blue Orange, (Klaret z Rulandského modrého, RŠ a RB), PS, 2011, v současné době docela hodně populární styl výroby vín ale Francie? (obdobně např. Cuveé Mincovna od vinařství Hrdina a dcera), víno vyráběné ve spolupráci s Klárou Kollárovou pro stejnojmennou pražskou restauraci, smetanově-pomerančové plné víno, zároveň ale docela elegantní, jasný odkaz barikových sudů, moc pěkně udělané, chutnalo mi, ale je to tak  na jednu sklenku, 81b 

Další byl Hibernal, 2012, polosuché, odrůda je křížencem ryzlinku a je odolnější proti mrazům – odtud název (hibernace), víno má hodně plný bezový a rybízový projev, pěkný minerální konec, nebylo i přes vyšší cukr upatlané, ale můj styl to není, 78b

Obdobně na tom byl Tramín červený, 2012, K 5,6g, C 2,3 g, Alk 13,5%, fajn suchý Tramín s typickým projevem čajové růže, květů akátu, vanilky a medu, pěkně kořenitý, přímočaré hezky udělané, 79b

Frankovka rosé, ročník 2014, byla příjemným mostem mezi bílými a červenými, obecně mi jejich rosé frankovky moc chutnají, ještě málo znalá vína ale s přirozenou intuicí jsem si jednu ulovila cca 2 roky zpět v Tescu, tahle 2014 byla 7,5 hodiny na slupkách, částečně u ní došlo k odbourání kyseliny jablečné, takže má jemný jogurtový projev, svěží ale v puse hezky plné víno, ve vůni i v chuti ovocné tóny po jahodách a třešních, s lehkou příjemnou hořčinkou na konci, moc dobře se pilo, 81b

Pak už následovala klasická Frankovka, 2011, divočejší a  živočišnější víno, pěkně kořenitá, s tóny višní, zemitější, hezky udělaná, docela doširoka rozkročená, na závěr s pro mě trochu netypickým slanějším tónem, možná vliv dřeva, 81b 

A jedna z hvězd večera – Cuveé Mlask (Mádlovo laskavé cuveé – RM, FR, ZW), 2008, vytvořeno ve spolupráci se spolužákem z Oděsy Milošem Michlovským, RM zrálo v nerezu, FR a ZW 14 měsíců v sudu, nefiltrované, opět přírodnější a živější věc – obdobně jako např.u Walkera od Strekov 1075 jsem ve víně cítila slanost až slaninové tóny, víno krásně živočišné, plné, lesní spíše drobné ovoce s hodně zajímavými odbočkami, ke konci mi přišlo projevem až do sušené kůže, na Moravu trochu netradiční ale parádní, 85b 

A chodníčkovým (odchodovým) vínem byl Hibernal 2009, výběr z bobulí, k vínu už poznámky nemám, poněvadž jsem se ještě mazlila s Cuveé Mlask a navíc ho skoro celé vyžahla kolegyně Evka.

Děkuji za účast kolegyním z IPnáSOS klubu :)

Obecně byla všechna vína udělána docela čistě, byla v nich výrazná mineralita/ možná až lehce kovovější projev, u pár vzorků tam pak pro mě byl rušivější máselný tón - nevím, proč mi poslední dobou tohle tolik v chuti na konci vystupuje, a u řady bílých s tím mám problém. 

U Mádla jsou obecně špičkové jejich speciály, se kterými si více vyhrají – a to jak Frankovka 2007, Sauvignon 2010, více zde, tak například Cuveé Mlask, ale zuby si brousím i na vlajkovou věc vinařství – a to Alibernet z bariku, ročník 2008 (barvířka s tmavou dužinou vyšlechtěna v Oděse z Cabernetu Sauvignon). Degu byla celkově moc zdařilá, pan Kaplan byl zábavný a všechny účastnice se mu podařilo řádně rozjuchat a opít. Já například v Mánesce nechala i degustační poznámky – dík tak patří na fotce nepřítomně hledící Adéle, nebýt ní, tak by tenhle raport nevznikl :)