středa 17. června 2015

Bedýnková degustace pana Skleničky ve vinotéce U Lachtana



Psát blog jako fakt není jednoduchý, bála jsem se, že nebudu mít o čem psát, a najednou je díky mému přirozenému sklonu degustovat (čti: chlastat) materiálu a námětů plno, ale chybí čas. Ještě jsem se nestačila rozplynout nad úžasným Chablis od Josepha Drouhina a ve středu už pofrčím na degustaci do Sýrárny zaměřenou jenom na Chablis. A do toho minulý týden Burgundsko a Beaujolais a fajn bedýnková degustace pana Skleničky ve vinotéce U Lachtana. Těžký život opilcův, který má ještě navíc ambice to zdokumentovat. 


Dnes to bude ale o přechutnání bedýnek z Burgundska a k němu pouze administrativně náležícímu Beaujolais. Regiony spolu dle projevu chutnaných vín moc společného nemají, až na to, že v nich dominuje jedna odrůda – v Burgundsku z bílých odrůd Chardonnay (a občas Aligote) a Pinot noir, v Beaujolais pak z Burgundska ve 14.století vykázané Gamay, které se ukázalo být pro církev a tehdejší burgundské vévody málo vznešenou a spolehlivou odrůdou. Chudákovi na jih vytlačenému Gamay tak prostě musíte fandit a za mě bylo taky favoritem večera. 


Ale popořádku, nejdříve pár poznámek k ochutnaným vzorkům. Začínáme bílým Burgundskem, a to bublinami od Berthenet et Fils, Crémant de Bourgogne, ve vůni krásně máslové, lehce minerální, elegantní nevtíravé, v ústech svůdnicky plné, chuť opět v harmonii s vůní, jen lehce ovoce (hruška, ananas) podpořené jemnými máslovými tóny, elegantní, přímočaré, ale ne vyloženě jednoduché, mňam, 83b


Následovalo z vinařství  Berthenet et Fils základní Aligote ze starých hroznů (Vieilles Vignes), 2014, víno veselé jednodušší povahy obvykle se míchající s Cassisem (černorybízový likér), v nasládlé vůni opět hruška a máslo, víno v chuti lehce minerální s pikantní byť za mne trochu slabší kyselinkou, kratší závěr, ale na rozjezd proč ne, 79b


Pak už se vinařství docela kasalo s Montagny Premier Cru Mont Cuchot 2013, které elegantně kombinovalo máslo, sůl a vanilku ve vůni i chuti, byť bylo hlavně v chuti docela rázné, tak bylo zároveň elegantní a hravé, všechno podtrženo pěknou mineralitou a jemnou fajn hořčinkou na konci, 84b


A bílý švihák ještě jednou, tentokrát ze starých keřů Montagny Premier Cru Vieilles Vignes 2013, v poznámkách mám, že i když vykazuje stejné rysy jako víno výše, tak je v plnosti o třídu výš, opět v něm najdeme máslo, lehkou minerální slanost, hrušku a vanilku, všechno je to ale plnější a do sebe perfektně zakomponované - kdyby víno bylo puzzle, tak tohle by se skládalo samo (pokud byste se teda nezadávali kostičkami) :) 87b 


Pak jedna věc trochu na hranici a to Domain du Mont, Viré-Clessé, 2005, Macon, projevem víno balancuje někde těsně za vrcholem plus je tam jemná oxidáza, ale mělo moc hezké tóny pečeného jablka a hrušky, možná až drobenkového koláče (nevěřila jsem, že tenhle obrat někdy použiju), lehce pikantní až štiplavé, ale to třeba v Juře vůbec nevadí a tady to se taky nemá za co stydět, 82b 


Tak a teď už k oblasti, jejíž název zatím nedokážu napsat a musím ho vždy kopírovat z Wikipedie – Beaujolais, hodně info najdete na Jižním svahu, a o odrůdě Gamay, která dle internetů dává většinou lehčí ovocná vína, známá je dnes díky Beaujolais Nouveau, kdy může mít Gamay až banánový projev. Oblast Beaujolais má asi 18 000 hektarů, tedy obdobně jako plocha vinic v ČR, najdeme na ní cca 40 villages a 10 cru Beaujolais – tedy oblastí odkazující na názvy myslím 9 vesnic a 1 mlýna s nejvýznamnějšími a nejlepšími vinicemi (kuk vpravo na mapku z Wikipedie). 


Oblast je známá nejen mladým vínem, ale i použitými technologiemi výroby – často se využívá karbonická macerace, betonové nádrže ale i sudy. 



Řeší se tam obdobná dilemata jako v Burgundsku – tedy "pigeage"- míchání rmutu se slupkami a ponořování matolinového klobouku (někdo nemíchá vůbec – hlavně tradicionalisté, někdo 3x denně – ti modernější) nebo ne/odstopkování a získání tříslovin buď ze slupek nebo z třapin. No na to, že min. některá ta vína měla projít karbonickou macerací a mít ovocný projev, tak to, co mě na nich bavilo, byla právě jejich anti- resp. minimální ovocitost nahrazená zeleninovými, bylinkovými, kouřovými, zemitými až vesnickými tóny. To platilo už pro následující vzorek. 


Paul Janin, Les Vignes des Jumeaux, Beaujolais Villages AOC, 2013, víno vonící po "chlívu", která nejdřív trochu praští až odradí, lehčího střihu se zeleninovými tóny, bylo zajímavé, ale zároveň mi přišlo trochu smutné, 79b


Od téhož výrobce pak přeskočím na Les Vignes du Tremblay, Moulin a Vent AOC, 2013, víno z nejlepší severní apelace od větrného mlýna, ve vůni sladší ovocitější, v chuti mám napsáno koncentrované ale rozháranější, s vyšší kyselinou i tříslem, za mě zatím spíš ne. 


Moc se mi líbila dvě vína od Domaine Louis-Claude Desvignes, a to nejprve La Voûte Saint Vincent, Morgon AOC, 2013, ve vůni lehce ovocné s višněmi, výrazným nádechem kouře a slanosti, v chuti pěkné jemnější třísloviny, opět vrstva ovoce, zemitost a hezky rafinovaně zakomponovaná živočišnost, 85b


Obdobně pak od stejného vinařství Javerniéres, Morgon AOC, 2013, pro mě jasný favorit večera z „grand cru“ vinice v Beaujolais, opět stejný projev jako víno výše, ale o třídu rafinovanější, slanost, minimum a jen lehce ovoce, chvílemi mi fantazie utíkala až ke slanému zelí, ale v dobrém  (tedy ne jako vada), zemitější, krásně strukturované, dlouhé s jasným odkazem na dřevo, kouřové tóny včetně kůže, velké ale zároveň jemné a rafinované víno, 88b 


Tak a teď ještě krátce k Burgundsku, které by se mi asi podle všeho mělo líbit víc, ale ouha. Vína byla opulentní a krásná, výrazně ovocná až opojně likérová. Možná mi tam trochu chyběla elegance a „jednoduchost“ Burgundska. Domaine Marc Bouthenet, Hautes Cotes de Beaune, Maranges, 2012 bylo základní ale pro mě asi nejpřístupnější víno, ovocné s pěkným odkazem na sud, vyšší třísloviny ale s krásným závěrem, 84b


Přeskočím drze vzorky od příbuzného (bratra?) Jean Francois Boutheneta, a přejdu k posledním dvěma vzorkům od Domaine Marc Bouthenet, a to La Fussiére Maranges Premier Cru, 2012, silnější víno s výrazným ovocným aroma po višních, harmoničtější s lehkým živočichem v pozadí, krásně široké, není úplně můj styl, ale je charakterní, 85b


A poslední taky moc fajn věc Clos Rousseau Santenay Premier Cru, 2013, víno krásně strukturované, široké, silné s výraznějšími tříslovinami a kyselinkami, za mě hodně slibná věc do budoucna, 86b



Co závěrem? Jestli někdy budu mít nějakou „geek“ úchylku, tak to bude bezpochyby slanost/uzeninovost a živočišné až stájové tóny ve víně. Prostě rustikální slečinka z vesnice. Chro chro.


věrná spoludegustátorka Míša obdivuje umění U Lachtana



3 komentáře:

  1. jen menší oprava - bâtonnage je míchání jemného kalu ve víně, resp. jeho rozvíření ze dna nádoby, a míchání rmutu (pomletých hroznů), resp. ponořování matolinového klobouku se nazývá "pigeage"

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ha! Moc díky za info, upravila jsem v textu a zase se o něco "ochytřila" :)

      P.

      Smazat