pondělí 10. srpna 2015

Jak se ze mě Národní vinařské centrum pokusilo udělat sommeliera

Stojí za tím loňský dárek k narozeninám, prý kurz o víně dle vlastního výběru (už začínalo být jasné, že mě to pití jen tak nepustí). A tak po krátkém průzkumu trhu, který se navíc stále rozšiřuje všemi možnými směry, padla volba na kurz Sommelier junior od Národního vinařského centra ve Valticích, tedy v hlavním městě vína (které ale na první pohled trochu ovládá Ing. Jiří Kopeček :)). Proč zrovna tenhle kurz? Moc se mi u NVC líbil Úvod do degustace vína, u Sommeliera juniora byla moc fajn i před-příprava v podobě e-learningu a taky jsem nechtěla finančně vysát milého darujícího, takže byla důležitá i cena.

Stálo to pár dlouhých večerů při e-learningu a testech, 2 dny strávené ve Valticích, nepočítaně sklenic vína a na konci jsem ze dveří valtického zámku vyšla fakt o něco chytřejší. Pár otazníků mi ale stejně zůstalo v hlavě (např. proč si většina odborníků dělá srandu z biodynamiky, které soli organických kyselin můžou za tu oblíbenou slanost ve víně nebo proč jsem měla pocit, že nám občas přehodili některé dvojice vzorků vín). 

A největší lekce asi nastala v případě docenta Balíka, aneb i mistr se může utnout, když mu do dvou sklenic obsluhující slečna nalije totožné vzorky a on nám zarytě trvdí, že každé víno je jiné. No jo, trojúhelníkový test u vína není žádná sranda, to víme a psal to i pan Cuketka. Stejně tak když se podařilo prohodit ledové a biodynamické víno, tak taky nějak neštimovalo, kolik že v tom biodynamickém víně může být cukru :)) 

I přes to byly obě části kurzu, jak první den teoretická s docentem Balíkem, tak praktická se sommelierem Liborem Nazarčukem, fakt zajímavé a nabité informacemi. A to jak pro mě jako nadšeného laika (takových nás tam mimochodem bylo tak 50%), tak prý i pro pracovníky ve vinařství a gastronomii, kteří tvořili druhou polovinu. Z první teoretické části za mě jasně nejpřínosnější chemické složení vína, o kterém vím buřt, hodně mě "baví" i vady a nemoci vín (mimochodem v rodinném sklepě mám vzorek mající sirku a řádnou porci zkažených vajec, téměř nadlidskou dávku síry a nyní se přidala i oxidace - můj první výtvor ne nepodobný procesu výroby drahého Burgundského? ve videu z Black books níže). 



Nácvik praktického servisu vín pro mě byl trochu stresující, jelikož jsem střevo a jak pozorní čtenáři ví, tak jsem zlomila korek. A taky sada vůní Le Nez du Vin mi dala pořádně zabrat, většinou dokážu zařadit vůni jako ovocnou, květinovou nebo bylinkovou, ale chtít po mě poznat kdouli, zvlášť když jsem tam jasně viděla švestku, je prostě moc. Tak jako mi to nejde, tak mě to zároveň i baví, proto si vůně možná někdy i půjčím v NVC a zkusím dát těm kdoulím ještě šanci. 

Byť začínám být pomalu znepokojena svoji zmlsaností a tím, jak pro mě některá domácí vína přestávají být zajímavá, tak bych chtěla vypíchnout pár moc zajímavých věcí, které jsem během těch dvou dnů ochutnala - spolu s dalšími cca 40 (?) vzorky.


Vinařství Chrámce, Ryzlink rýnský + Müller Thurgau, košer 2011, lehce sud, krásně plné víno zároveň trochu provokující určitou lehkonohou svěžestí příznačnou pro Čechy, krásná kombinace sladšího koření a slanosti, mňam

Vinice Hnanice, Veltlínské zelené, Vrbovec, trať Šác, 2014, VOC, nádherný výrazně ovocný a pepřový Veltlín, nechyběla mu svěžest a švih, není moc elegantní, ale to vůbec nevadí, ve vinařství se zlepšují neuvěřitelnou rychlostí, jsem zvědavá, co ještě ukáží

Zajímavý nakažlivě pitelný byl Sekt Karlštejn z Ryzlinku rýnského z VSV Karlštejn, líbila se i Malverina od Michlovského, v BIO režimu, ročník 2013. Nadchnul a potenciál barikového Sauvignonu ukázal krásný Sauvignon od Vinařství Dwořáček, ročník 2011, moc příjemná záležitost, která potvrdila slova docenta Balíka a ukázala, jak hezky se může lehce vanilkový sud doplnit s broskví v Sauvignonu (když ten majstrštyk hodně zjednodušíme :). Pěkně čistě udělaný byl i Sauvignon z Nového Přerova od Michlovského, 2013, ukazující všechny odrůdové znaky, které by měl Sauvignon mít (ale zase malinko nuda). Trochu víc bych chtěla ochutnat od Jindřicha Kadrnky a jeho vinařství v Březí (toho času i hlavní vinohradník ve Volaříkovi, rozhovor hír), protože ten sladký Ryzlink vlašský, co jsem zkusila, nebyl vůbec ale vůbec špatný.

Co se kurzů týče, tak si asi budu život ochytřovat i nadále (nejen kvůli těm ego masírujícím diplomům) a vypadá to, že půjdu spíše degustační cestou. Nějak mi ty trojúhelníkové testy a senzorické paměti nedají spát, zato zlomených korků a drobných zranění od sommelierského nože už bylo myslím dost.


2 komentáře:

  1. len taka malicka drobnost Jindrich Kandra je u Volarika vinohradnik, enologa tam dela Filip Mlynek, ktory ma takisto svoje vinarstvi ale v Dolnich Dunajovicich

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pravda, díky za postřeh, opraveno. Na vína Filipa Mlýnka jsem slyšela hodně chvály, ale ještě jsem bohužel nic nezkoušela. Musím napravit :)

      Smazat