První dojmy z dva a půl týdne na suchu

Jaké to je, si přes dva týdny nedat pivo, víno, rum? Lehčí než jsem čekala. Do hospody stále vyrážím, akorát jsem nyní pro změnu znalec všech nealkoholických piv (jasně vyhrává Bernard Švestka) a více či méně po domácku vyrobených limonád. Jediné, co mi doopravdy chybí, je dát si víno k večeři, nic není tak těžké jako nemohoucnost napárovat si k večeři dobré víno podporující trávení a chuť k jídlu. A smutný je i pohled na všechny ty láhve v ledničce a skladu věrně čekající na vypití.

A jen pár slov k vypozorovaným změnám:  

Jsem fakt hodně unavená, o Vánocích jsem si docela naspala, tak teď moc nechápu, jak můžu vydržet spát klidně 12 hodin v kuse. Kdybych aspoň vyspávala kocovinu.

Nechutenství. Vypadá to, že víno a pivečko mi opravdu výrazně dodávají na apetitu. Už je to 14 dní, a pořád nějak moc nemám hlad, jako nemusím se do jídla nutit, ale to ostatně nebylo nutné nikdy.  

Lepší pocit a možná kilečko dvě dole. Protože řekněme si to na rovinu, po alkoholu a s ním spojených radovánkách se tloustne, mění se barva tváří na temně rudou a na krku vyrůstá ještě jedno volátko. Dříve nebo později prostě můžeme začít i  přes urputné cvičení vypadat jako Jabba Hutt  a to nemusíme mít za sebou ani průšvihy jako Jay Miller :) 

           
 Nálada. Poslední týden jsem nějak podezřele moc vysmátá a milá. No příští týden přijde prubířský kámen v podobě PMS. V nejhorším to zase odnese pár nemluvňat … a taky moji spolubydlící, na které jsem pak protivná.

Jinak myšlence (hnutí?) Dry Janury se nedávno trochu skepticky věnoval i Decanter, samotnou mě překvapuje, kde všude se to téma řeší a jaké jsou na to reakce.  

A na konec jeden nový projekt Víno jak chceš (anebo nechceš když je zrovna leden:)), tváří se to sympaticky, kreativně, zábavně....a hipstersky, tak někdy na jejich zpravodajství na facebooku nebo na youtube hoďte očko. Níže třeba něco o degustaci vína.

Víno, umění a jeden „Aha moment“ z Moravské galerie

Ti, kdo aspoň někdy zajdou do galerie, nejspíš znají ten „Aha moment“, kdy se jim zableskne a po často dlouhém zírání případně plamenném diskutování pochopí, co tím chtěl malíř říci, proč použil konkrétní barvy, motivy, výrazy, atd. Tenhle krátký ješitný moment pochopení autorovy geniality a vlastní vnímavosti mám ráda. A je pro mě potvrzením toho, že i víno je umění, jelikož dost podobných chvil mám za sebou i při vinném rozjímání, kde se nesnažím pochopit ani tolik rukopis umělce - vinaře, jako spíš celkovou kompozici skládající se kromě vinařova otisku i z místa původu, historie, zdraví a kvality hroznů, odrůdy nebo projevu a duše vína. Hraničí to až z magií a je trochu škoda, že ke mně obdobně nepromlouvá třeba i citlivě vypěstovaná brokolice nebo jablečný mošt :) 

Procházení po Moravské galerii a její poměrně nově poskládané expozici moderního umění mne kromě mnoha obrazů s vínem (Viz obrázky) dovedlo i k proti-úvahám, jak mě často nebaví řeči a texty o použitých barvách, plátně nebo technice, protože to ubírá obrazům na tajemnu a rozkládá je to na prvočástice, které se už později těžko skládají zpět. A k tomu byl už jen krok k úvahám o "technických parametrech vína" (i když jsou strašně strašně důležitým střípkem mozaiky a asi by bez nich ubylo „Aha momentům“), které občas zahltí informacemi a pak je ta tajemná božská mana svlečena a rozpitvána, ztrácí se tajemství a dětinský úžas.

Nechci z toho vyvozovat žádné závěry, jen mi tenhle malý „Aha moment“  připomenul, že díky naší vrozené zvědavosti a posedlosti všechno odhalit, rozpitvat, obodovat (nebojte, kálím si i na vlastní hlavu) zapomínáme na to, jak na nás víno působí, jaké vzbuzuje pocity, co pak cítíme. Vlastně občas nemusí být úplně špatným zážitkem, když vinař neumí anglicky a moc vám tomu k vínu neřekne a nechá něco i na našem fantazírování. Protože prvotní vnitřní pohnutí a okouzlení jen málokdy probudí informace o dvouletém ležení na sudu nebo jemném odkalení.

Ale třeba to tak máte....Máte? Nechť je mi případně omluvou 14 dní bez alkoholu (brzy napíšu první dojmy).

Krásný týden! 

Pozn č. 1: Všechny motivy zdokumentovány v Moravské galerii na stálé expozici moderního umění v Pražákově paláci.

Pozn č. 2: Největším malířským "pijanem" na výstavě je Josef Čapek. 

Pozn č. 3: Pokud chcete přispět vlastní kreativitou na téma Umění a víno, neváhejte a vyfoťte svou manželku, přítelkyni nebo drahou ženu s vínem a zapojte se do soutěže Vinařství Vajbar na Facebooku. Mám neodolatelnou chuť naposílat tam nějaké svoje jinak téměř nezveřejnitelné fotky vyvolané přílišnou konzumací a trochu to trollovat. No zkusím prohrabat archív.  

Nezapomenutelná vína roku 2015

Nějaký top seznam je docela těžké udělat, a to ve všech oblastech života (jídlo, oblečení, muži, víno...), ale s odstupem můžu říct, že na mě některá vína prostě víc zapůsobila. Proto níže nejsou výhradně ta nejlépe hodnocená vína, ale ta, která v mém chladném srdci vzbudila nejvíce emocí a zůstanou tak na nějaký ten měsíc či rok v paměti. 

Mohlo by to vypadat, že jsem spíš na starší, tajemné a energické týpky, když mě dostalo třeba...

Vinařství Ovčáčík, Tramín, ročník 2003, od Velehradu: silné, intenzivní, víno s duchovním rozměrem 

Jožka Valihrach, Cabernet Franc, ročník 2007, Krumvíř: nadčasová elegantní a okouzlující záležitost 

Duval - Leroy, Femme de Champagne, ročníky 1996 a  2000, Cote des Blancs: absolutní ovocná a krémová bomba, takhle chutná zlato v ústech!  

Attila Pince, Pinot Gris Zöldveltelini, ročník 2008, Eger: nekonečná oranžovo-růžová romance plná fialek a pečeného ovoce 

Vinařství Richarda Tichého, Cuveé Filip, ročníky 2006, 2007, 2009, 2011, Hrušky: svůdná východní divočina (celkem 5 odrůd), osobitá kombinace bobulí a zemitosti 

Aci Urbajs, Rulandské šedé, Organic Anarchy, ročník 2010, Šentjur, Slovinsko: plná a krásně zralá, štrůdlová záležitost z vinice plné keltských koster (to tam přidává tu mineralitu, stejně jako korýši v Chablis :))

Max Ferdinand Richter, Riesling, ročník 2010, Brauneberg: elegance a styl z Mosely, úžasná  vrstevnatost, o těžkopádnosti se nechte zdát!  

Porto Quevedo, Tawny, Colheita 1996, Duoro: harmonické a krásně nazrálé Portské, nezalepí a povznese 

Emmerich Knoll, Riesling, Ried Pfaffenberg Selection, ročník 2013, Wachau: dobře, tohle je spíš junior ale silou a intenzivní jodovou lékárnou patří sem (třeba by zvládlo i někoho vyléčit)  

Vinařství Popela, Aurelius, ročník 2011, Perná: důkaz, že Aurelius s trochou cukříku umí zrát do podmanivé rýňákové krásy

...ale nenechte se mýlit, stejně nadšená jsem z živého lehčího "mládí": 

Fondamentale z vinařství Marchiori, Treviso: extrémně pitelné slanější Prosecco, ve kterém si chcete vymáchat celý obličej  

Strekov 1075, Riesling rýnský, Walker, ročník 2013, južnoslovenská oblast: hravé jemně perlivé až slaninové víno, doporučený způsob podávání jako u Prosecca výše 

Vinho Verde, Alvarinho, ročník myslím 2014, Lourreiro: v láhvi v rozpáleném kufru sekundárně zkvašená zábava, home-car made, krásně ovocné, neuvěřitelně čerstvé a živé 

Stapleton a Springer, Blanc de Noir, ročník 2013, Bořetice: fantomská a dráždivá oranžáda, která se dá vypít buď bezmyšlenkovitě nebo vás naopak úplně pohltí 

Tenuta la Giustiniana, Gavi di Gavi, ročník 2013, Piemont: minerální, trochu křupavá elegance, piemontský teplý vánek v láhvi 

Weingut Schmelz, Ryzlink rýnský, ročník 2013, Wachau: elegantní krásně harmonické víno s lechtajícím petrolejem 

Vinařství Kraus, Pinot noir, ročník 2013, Mělník: světlý lehčí pinot barvy králičího oka, který klame tělem, jelikož v chuti je pěkně široký a dává tušit vše od ovoce po živočicha   

a nakonec ještě pár kousků, co se jinam prostě nevešli, ale jejichž přínos do mého vinného roku je evidentní: 

Langmeil winery, Hangin snake (Shiraz + Viogner), ročník 2012, Barossa valley: Australan s jiskrou, hezká herbálnost a každá koala určitě ocení i dotek eukalyptu  

Červené z Quinta Dona Matilde, ročník 2010, Duoro: elegantní a komplexní červená lahůdka s tóny koření, bylinek a fialek, až budete v Portu jděte do Bacchus Vini  

Domaine Vaupré, Chardonnay, ročník 2013,  Poulli-Fuisé: delikátně slané ovčí víno, hravé, minerální a ovocné 

Roland Lavantureux, Chablis, ročník 2011: Chablis snů - vyvážená kompozice másla, citrusů a jemné minerality, už to jen namazat na chleba 

Vinařství Golguz, Rulandské modré, ročník 2013, Hlohovec: překvapivě pevná a široká Rulanda ze Slovenska, klobouček dolů 

Vinařství Javerniéres, Gamay, ročník 2013, Morgon: pořádná selská nálož z Beaujolais, zemitost a lehké ovoce ozdobené slaností, kůží a zelím 


A co nejvíc chutnalo vám? Bylo tam něco deviantského...nebo naopak nedejbože normálního? 

Jak mi Vévodkyně a kuchařka málem pokazily můj novoroční alkopůst a znojemský vínobus

Předtím, než se v následujícím příspěvku vrhnu na výčet těch nejlepších ochutnaných vín za rok 2015, tak se přiznám, že v lednu léta páně 2016 nebudu příliš vinně aktivní...jelikož si dávám od alkoholu pauzu. Na celý měsíc. Já vím, zní to jako hračka, ale když jste tak strašně oblíbení jako já a pořád vás zvou na večírky, rozumíte nadevše vínu a rádi se znalostmi ohromujete ve společnosti anebo si jen tak popíjíte víno k jídlu/ při vaření/ s kamarády a občas při tom něco i napíšete, tak to najednou získá úplně jiný rozměr (tak a teď si pojďte zkusit Věřte nevěřte a hádejte, co z výše uvedeného nebyla tak úplně pravda :). 

Tak jako tak mi menší alkopůst neuškodí. Co doufám, že mi to přinese? Vlastně si nejsem úplně jistá. V prvé řadě mě při tomhle nelehkém rozhodnutí poháněla zvědavost, jaký to vlastně bude. To si jen tak o Vánocích lustrujete ty internety a spíše bezmyšlenkovitě než uvědoměle klinete na článek o od slečny, co přestala na měsíc pít alkohol (spoiler: přežila to, nezbláznila se a s trochu povýšeneckým nadšením to opakuje rok co rok). Ale v co tak trochu doufám a s čím budu spokojená: pokud pak třeba v únoru při prvním napití vína s čerstvými vytříbenými smysly zažiju takovou menší euforii, anebo nechám trochu spočinout játra a případně budu moct povýšenecky machrovat před známýma, že "to přece není tak těžký" :) 

No není to asi tak těžký, že jsem selhala už v pondělí v rámci divadelního představení Vévodkyně a kuchařka v Redutě (ano, 4. ledna), při kterém se servírovalo jídlo z Koishi a víno od Sonberku (Chardonnay + RŠ 2011, barik), krásná vyvážená višňová Frankovka 2013 z Gotbergu a Pinot noir rosé 2013 od Horta. Všechna ta zakázaná vína se zdála v tom okamžiku jako ta největší božská mana, ale i objektivně byla moc fajn a naprosto epesně napárovaná s jídlem. Takže můj půst nyní prosím trvá do 4. února, 5. února pak už vyrážím na víno-kurz do Valtic. Držte mi palce. A neříkejte, že jsem si to měla střihnout celé až v únoru, protože má jen 28 dní! 

Pokusím se tu sdělovat průběžně nějaké dojmy z ne-pití, beztak nebude moc o čem psát :))) 

Ale třeba dneska se mi líbila zpráva, že po sklípcích na Znojemsku bude jezdit vínobus pro 32 duší včetně cyklistů na trase kolem 60 kilometrů. Zájemci můžou trasu absolvovat buď sami a vystupovat si, kde chtějí nebo s průvodcem (dreamjob!). Měl by jezdit 4x denně a začíná se snad v srpnu. Tak třeba se někde na trase potkáme, já budu kdyžtak ta, co se jí pořád bude chtít čůrat a proto bude vystupovat u každého druhého sklípku :)

Samozřejmě pokud se mi nestane to, co hodně lidem v 30daysnoalcoholchallenge, tedy že si alkopůst protáhnou o další měsíc...rok.....na celý život. Jojo, dneska jsem hodně vtipná. 

Co ne/vinný rok 2015 dal a vzal?

Nechci předbíhat, ale zatím to vypadá, že tyhle svátky budou výjimečně klidné a bez zbytečných emocí, což lze u nás v rodině, kde se každý člen rodí s hlasovými dispozicemi operního pěvce a nevyčerpatelnou ochotou rýpat do všeho, co se kolem mihne, pokládat za takový malý zázrak. 

Letošní rok byl ale zvlášť pro mě plný změn, nejdříve jsem se definitivně odhodlala sdílet se světem své vinné postřehy, do teď jsem spáchala přes  50 příspěvků, což při své věčné 

netrpělivosti a přelétavosti už něco znamená (takže zázrak č. 2). Nejedná se ale o lehký a snadný koníček, zvlášť pro člověka, co trpí tak strašlivými kocovinami jako já. Kozel zahradníkem, nebo spíš řezníkem :). Přestěhovala jsem se z dynamické a zážitky oplývající Prahy na Moravu, změnila práci a z výzkumníka trhu se stala snad opět trochu větší datařkou 4 měsíce hrdě programující ve Visual Basicu (ale chystající se na Python). 

A co mi ten první intenzivní vinný rok dal a co jsem se naučila?

1) pokud ochutnáte více dobrého a výjimečného vína, tak není cesty zpět - 95% stáčeného už je pro mě nepoživatelné a na většině rodinných oslav trpím 

2) strašně rychle se mi změnily chutě směrem k výraznějším kyselinám, mineralitě/ slanosti a stal se ze mě tak trochu extremista 

3) i ve víně je to strašně moc o módě a módních odrůdách, případně různých bublinách (teď nemyslím šumivky, jako spíš astronomické ceny některých vín), i tady stejně jako všude existuje pokrytectví ale i neuvěřitelně zábavná pestrost 

4) čím přirozenější, tím lepší, a to platí jak u vinných poznámek, výroby a pěstování, tak celkového projevu vína (jasně, právě jsem objevila Ameriku :) 

5) jakmile jednou poodhalíte vliv počasí na víno a ročník, už nikdy nebudete klidně spát a dívat se na počasí, jako dříve - stal se ze mě zamračený teoretický zemědělec 

6) upřímně mi asi začalo být jedno, zda a jak někteří lidé víno bodují, důležité je, aby z jejich poznámek bylo jasně poznat, jak moc víno oceňují a o jak velký nad/průměr/ úžasnost se jedná. Brzy v lednu spáchám příspěvek s pro mě nejlepšími víny za 2015.  

A co mi ještě pořád tak úplně nejde, ale pracuji na tom:

1) nemít předsudky a napít se každého vína s otevřeným srdcem, teda ústy, protože předčasná ne/očekávání jsou špatná, mkay? 

s tím souvisí bod číslo 2) tedy vážit si každé odrůdy, i když nemusí patřit k těm královským, modním nebo unikátním. 

a do třetí nohy: 3) méně pít. Jako nezřízeně pít. Abych nedělala tolik ostudy a nemusela tenhle blog za chvíli přejmenovat na "Hrozny hanby" :)

A abych si to ještě trochu ztížila, tak mám pro vás na začátek roku takové menší překvapení. 

Ale to až příště. 

Níže se jen s radostí podělím o dojmy ze štědrovečerního poctivého Tramínu z Vinařství Ovčáčík, ročník 2003, chutnáno a popsáno i tu, který jsme otevřeli, jelikož rodinka si potrpí na trochu cukříku. Už ale nevím, zda se tomu dá prostě ještě říkat víno s 15,8% alkoholu. Čas mu na síle rozhodně neubral, byla to velká paráda :) slámově zlaté, hutné, olejovité víno, ve vůni síla a intenzivní nazrálost a lékárna, krémové ovoce do manga a ananasu, v chuti nejprve hodně silné, koncentrované bez cukříku, následně se trochu zjemní a ukáže se cukr a sušené ovoce, hlavně meruňky, hodně medu, lékárny, nekonečná hloubka, 92b. 

Radost udělal i základní alsaský Crémant z vinařství Wolfberger, brut, neročníkové, vyrobeno tradiční metodou kvašení v láhvi, cuveé Rieslingu, Pinotu blanc a gris, už trochu nazrálé, jemnější, hezky ovocné, vytvářející příjemnou ovocnou pěnu v puse, mohlo by být více kyselinky, ale má pěkný broskvový a peckový projev se stopou červených jablek, pěkné, základní, neurazilo, lehký nadprůměr, 84b

Tak si taky dejte na toho Silvestra něco šumivého a dobrého, a když už to nebude dobré, tak aspoň buďte ve stavu, kdy je vám to jedno. Krásného Silvestra! :)   

Veselé nejen tramínové Vánoce

Víno prostě k Vánocům patří. A to jak pro přímou konzumaci, tak k tomu, aby se objevilo jako dárek pod stromečkem. Nejuniverzálnější dárek, protože láhev vína udělá radost vždy...snad jen jednou jsme dostali asi 5 láhví sirkového Chardonnay z Makedonie a dodnes jsme nesebrali odvahu otevřít všechny lahve na oslavě a vypít je s těmi, kteří nám ty balkánské Chablis pro otrlé za 40 Kč věnovali. Uff. Prostě jsou na světě věci, které si člověk nevybírá... 

Ale teď trochu veseleji, kvůli předvánočnímu shonu (a večírkům) jsem nestíhala nic kloudného sesmolit, tak přeji všem čtenářům krásné Vánoce a šťastný nový rok (a už je vás více než 6 :)). Po Vánocích se pravidelné brněnské vinné zpravodajství vrátí. Konstruktivnější a možná trochu vtipnější, abyste v půlce čtení neusnuli...

No snad milí obdarovaní budou mít ze zde zveřejněných vánočních láhví s prasátky, kometami a stromečky radost (víno nekompromisně probudilo všechny ty Rembrandty v nás). A taky z obsahu, což je buď Lena od Jožky Valihracha nebo Tramín od Vinařství Klobása, vína líbivá, voňavější s trochou cukříku. Tak ať to i u vás voní tramínově a máte sladké Vánoce! (i když tedy ten Tramín třeba úplně nemusíte, ale lepší než plno kyselin, no ne? :) 

Šumivá, mlaďošská i starší Mosela od Vin d´Alsace

Teda hodně jsem bojovala s maďarštinou a degu poznámkami z minula, ale ani tahle Mosela mi to nedá zadarmo. Tak tedy pár degustačních oznámek o dvou spíše menších rodinných vinařství (cca 3 - 5 ha) jmenovitě Kees- Kieren z Graachu a Schiffmann - Junk z Braunebergeru na střední Mosele. Na degustaci v asi nejstarším sklepě v Brně ve Vinotéce U Tří knížat nám vína představili manželé Rolencovi z Vin d´Alsace (kteří kromě Alsaska propadli právě Mosele a nabízejí i něco červeného z Rhony). 
 

O Mosele jsem si obšírněji už psala tu, tentokráte to bylo hodně o ročníku 2014, který obě vinařství dokázala přetavit v solidní svěží vína. Možná bych od nich chtěla více harmonie, trochu zapracovala kyselinky a dodala některým kouskům na plnosti, ale nemůžeme každý rok čekat nabušené zázraky, že. Prostě pěkná Mosela pro normální pití, která se vrací na jídelní stoly běžných konzumentů. Jak píše dr. Loosen větší ekonomická katastrofa může být pro výrobce spíše skončit se samými sladkými a vypiplanými bobulovými výběry, které se ostřeji naceňují a konzumenti jich ani nekoupí tolik. No, ale kdo ví, třeba se i dvačtrnáctkoví mlaďoši  zharmonizují a kyselinka a cukr je při zrání podrží a pletu se, když jim nevěštím žádnou budoucnost. A ráda bych se vlastně i pletla :) 
 

Hned na začátek degu potěšil krásný sekt z vinařství Kees- Kieren, Riesling sekt, brut, ročník 2011, ukázal jak by vypadal takový limetkový cheesecake, kdybyste ho začarovali do bublin :) rozkošné drobné perlení, ve vůni jemné meruňky, citrusy a uhlazená elegance, chuťově krásné svěží a pevné pití, působí hodně mladistvě, začíná meruňkovou pěnou a končí limetkovým cheesecakem, živé, nenudí, 87 bodů. S vykříčníčkem v ohořelých poznámkách, Viz obrázek.

Z "mlaďochů" se od stejného vinařství líbil Riesling feinherb, trať Graacher Himmelreich,  ročník 2014, jen 10% alkoholu na 18 g cukru a 6,6 kyselin, projevem docela přímočaré ale i intenzivní, což u 2014 potěší, hodně opět citrusy, limetka a zelené jablíčko, pěkně vyvážené a harmonické, okouzlující dlouhý konec, 84b.

Celkově mi asi ale více sedlo druhé vinařství Schiffmann - Junk, jejich vína měla lepší strukturu a působila plnějším dojmem. Třeba konkrétně Riesling spätlese, Alte reben, trať Bruneberger Juffer - Sonnenuhr, ročník 2014. V ročníku 2014 se mi vážně líbí cukr, třeba tady se mi konkrétně líbilo celých 60 g cukru na litr, 8% alkoholu a 10 g kyselin :) I přes cukrárenské hodnoty se jednalo o elegantní kousek z téměř 100 let starých vinic, krásně se projevuje květový a lipový med, citrusy, v chuti opět příjemná ale důstojná sladkost, medové tóny, lehce meruňková marmeláda, vše ale hezky strukturované, propojené a hezky pitelné, cukřík necukřík. 86b

 

A na konec od stejného vinařství kouzelný desetiletý Rýňák, na kterém věk nebyl až znepokojivě poznat, Riesling spätlese, trať Brauneberger Juffer, ročník 2005, ve vůni čerstvé, silné, živé, lehoučký petrolej a meruňková marmeláda, v chuti svěží, energické, elegantní, harmonické, jemný zapracovaný petrolej na závěr, zajímalo by mne, co by asi ukázalo následující dny po otevření, 88b.

O klasickém těžkém petroleji jsme si tady mohli nechat jen zdát - pro některé bohudík, pro jiné bohužel. Na degustacích se obecně moc často zmiňuje, že se pijáci dělí do 2 nesmiřitelných skupin - těch co petrolej/ barvy laky/ lékárnu/ meruňkový odlakovač (doplňte si dle libosti) ve víně mají rádi a na ty, co ji fakt nemusí. Mno,  je pravda, že jsem pila i pořádné "petrolejové lampy" a klobouk dolů přede všemi, kteří toho zvládnout vypít víc než jednu dvě sklenice.

A kdyby vás zajímalo, do kterého tábora že to patřím já, tak vězte, že kempím někde mezi nimi. Lehký petrolej za mne ano, zvlášť když se dává na závěr jen jemně tušit v jinak pěkně strukturované a charakterní chuti a lehce na patře pošimrá jako motýl. Třeba takové Rýňáky z Wachau, Tedy, nechci křivdit Mosele, ale často mi některé nazrálejší/ přívlastkové kousky z ní přijdou dost těžkopádné a hodně petrolejové, tam vám dá petrolej pocítit spíš řádný Schmetterling! (Viz lingvistické okénko níže:)

 

Podzimní Eger a trochu té krve

Žádné jiné roční období mne toliko nesvádí k pití přírodních a biodynamických vín jako podzim. Přesný důvod neznám, ale nabízí se několik vysvětlení:

1) v sychravém pozdimu jsem prochladlá a cítím, jak ze mě vyprchává síla a energie - síly a života mají ale většinou bidynamická vína až dost 

2) podzim je na sentimentalní pocity bohaté období a dobře se doplňuje s emocionální a často dumavější biodynamikou 

3) některá vína mají prostě podzimní senzoriku - pečená jablka, kouřovost, pečené brambory, ohnivost, bylinky, čaj, spadané listí...

4) dobře, obdobně emocionální je i jaro a zima...a chutě mě honí už i v babím létě :)  

 

Tak jako tak, degustace přírodních vín z Egeru dovezených brněnskou vínomilnou skupinou se mi prostě trefila do vkusu. Nemohl chybět ani starý dobrý bikavér (býčí krev, červená směska základem je Kadarka a Frankovka, pojmenování podle legendy o Turcích a dobývání Egeru, kteří nevěřili že by maďarští ochránci mohli mít tolik síly z obyčejného vína, takže do něj jistě přidávají býčí krev). A navíc byla taky zajímavá bikavérová bílá varianta v podání  vyhlášeného vinařství St. Andrea, směs nazvaná ÖRÖKKÉ, ročník 2013, směska asi 6 odrůd, slibná bohatá široká vůně, chuť ale pevná, dobře stavěná, svěží harmonická kyselinka spoluvytváří s jemnou stopou sudu pěknou dlouhou dochuť. Nejvíce se z toho senzoricky ozývá Chardonnay a Rulandské šedé (ale je tam i Vlašák, Sauvignon a Rýňák), hluboké, sladší, smetanovo - karamelové, lehce botrytida, pěkné, pěkné. 

Pro mě vrchol degustace a to, co se mi neuvěřitelně trefilo do vkusu byl od vinařství AttilaPince (majitel bývalý cyklista a abstinent) Pinot Gris - Zöldveltelini, ročník  2008, relativně čerstvě nalahvováno, celou dobu leželo na sudu, podle jiskřivé růžovo-grepovo-oranžovo-šedé barvy zůstalo pár dní na slupkách, nádherná vůně evokující růže, fialky, dřevo, prostě čerstvě otevřenou babiččinu skříň s hromadou pokladů (a možná malou lékárnou :)), vůně i chuť relativně přímočará ale nabízí tolik odboček, kolik chcete. V chuti plné, krémové, kulaté víno, opět růže, pečené jablko, fialky,  nekonečné,  po dlouhé době fakt nádherné víno.

Moc bavily i dvě Frankovky od Tamáse Póka, stejný ročník, stejná výroba, jiná poloha -  Kékfrankos, Nagygalagonyás, 2011, podloží tuf a jíl, souhrnná poznámka: fialky a beton :) ve vůni vystupují fialky, zemitost, mineralita, postupně trochu višně a vanilka, v chuti ještě ne úplně uspořádané, pere se nasládlost a až umělé fialkové tóny s trpkostí. Divočejší, střední tělo, má trochu hluchá místa v chuti. Na závěr ale vystupují višně s vanilkou a pro mě dost netypické zemité a betonové tóny, i přes pár nedostatků hezké živé a energické víno.

Kvalitativně nesporně výš byla Kékfrankos, Nagy Eged, opět 2011, polohou prudší svah, hnědozem, vápenec, otevřeno pro jistotu na vydýchání před 3 dny. S předchozím mají společené téma/ motiv v zemitosti/ tufu a višních, ale  jinak se jedná o mohutnější, koncentrované víno,  kterému ale nechybí zároveň elegance. Pevnější a harmoničtější než první, pěkná ovocnost v podobě přezrálých višní, švestek až do griotky,  pěkná kyselinka, ale ještě bych mu dala aspoň dva roky.

U následujících vzorků, včetně Merlotu, ročník 2008 od legendárního Imre Kaló jsem vína nespravedlivě brzy zaškatulkovala - Merlot byl hlavně ve vůni hodně nepřístupný a úzký, silná kouřovost a až podezřelá animálnost, trochu lesa, naprosto jsem se ztotožnila s přirovnáním ke zkaženému masu. Postupně se začal otevírat, ale i tak se mi na první čuch víc líbil pro změnu neuvěřitelně zelený Cabernet Franc od vinařství Attila Pince, ročník 2009. Opět nejvíce naskočilo zprofanované 50 odstínů zeleni s trávou, hluchavkou, lučními květy, postupně spíše do sušených bylinek, víno bylo ale pevné a přímočaré a určitě by následně ukázalo i přátelštější tvář, i když tu zelenost už asi nesetřese.

A krásný bikavér předvedlo vinařství St. Andrea s jejich MERENGŐ, ročník 2011 -  plné, syrové a plnotučné víno, výrazná stopa třešňového dřeva a svíravosti, mám u něj poznámku "masové", ale to bude asi tou býčí krví, kterou jsem si tam vsugerovala. Nicméně na číření se podle všeho sem tam býčí krev používala, hlavně ve Francii. A nebyli by to Američani, kdyby z toho neudělali malé pozdvižení (dlužno ale říci, že v té době se hodně řešilo BSE).

Mno, za mě mezi čiřidli ale jednoznačně vede vyzina aka sušený rybí měchýř (doufejme, že se dřív nebo později nestane taky předmětem mezinárodních obchodních sporů).