Ibérica, maňana a brněnský Balkán

Asi jste si už všimli, že četnost článků se během léta trochu snížila. To víte, léto, to je maňana, siesta, zvlášť v Brně, které jsem si osobně překřtila na moravské Středomoří (zlý jazyk by možná dokonce řekl Balkán). Zajeďte si na brněnskou přehradu, projeďte se na kolotoči, tlačte se davy, počkejte si ve frontě na langoš (asi nejlepší v Brně), hoďte koupačku a za chvíli uvidíte, že si připadáte jak u moře...Ale dnes to nebude o Balkánu, jako spíš o Španělsku a jeho vínech. A vetřel se sem i jeden Portugalec. Sííí. 

Zvlášť v červnu se to v Brně hemžilo různými food festivaly, takže jste se v podstatě obden mohli cpát vším možným, mít už lehce naváto a ještě se u toho cítit kulturně. Třeba jako na festivalu Fiesta Gastronómica Ibérica s vínem, tapas a různými drobty, za které utratíte strašně moc peněz a stejně nebudete najedení. 

Objevem festivalu pro mě bylo baskické bodegas Aroa, DO Navarra, založeno na konci 90. let a hospodařící na ploše 20 hektarů. Plusem je, že všech svých sedm vinic vedou v ekologickém režimu, některé řady mají bez síry úplně, jiné jsou přeci jen trochu mainstreamovějšího řádu, vždy si drží docela přátelské ceny. Mezi jinak často průmyslovými víny nabízenými na festivalu vybočovaly. 

Jejich Aroa Laia, Garnacha Blanca, ročník 2015, 13,5 % alkoholu, byla plná, ovocně - vanilková záležitost s příjemnou stopou sudu, květů, mandarinek a karamelu. Pěkné šedo-oranžové odlesky naznačovaly kratší maceraci, ale celkově bylo víno spíš méně náročného střihu, taková bílá Rulanda bez výraznější kyselinky, 85 bodů. 

Za letu jsem zkoušela i jejich Aroa Larrosa, 60% Garnacha, 40% Tempranillo, 13 % alkoholu. Nemám k němu poznámky, ale v hlavě uvízla intenzivní tmavě malinová barva s pěkným tříslem, osvěžujícím charakterem lesního ovoce naznačující spíš červené než růžové. Tohle léto jsem obecně nějak slevila ze všech svých nároků a v současných vedrech a dusnu mi fakt nejlíp zachutná jednoduché šťavnaté rosé. Jestli v celé Evropě tak trochu neplatí, že se stoupajícím vedrem obecně klesají nároky na víno a jeho charakter ...? Pokud vám v těhle vedrech ještě funguje mozek, tak nad tím popřemýšlejte... 

Úplná jiná liga byla Aroa Gorena Seleccion, Reserva, ročník 2008, 70% Cabernet Sauvignon, 30% Merlotu, 14,5 % alkoholu, 18 měsíců zrálo na sudu a 28 měsíců na láhvi. Hodně koncentrovaná ale strukturovaná, nasládlá vůně s tóny aronie (fakt tam byla), bezinek a lesního ovoce. V chuti už pěkně suché, opět stejně bobule a lesní plody. Na konci se objevuje příjemná sudová kulatost a plnost doplněná trochu vysušujícícm tříslem. A světe div se, je to v kombinaci neuvěřitelně pitné a šťavnaté, navíc krásně nazrálé. Trochu netypické, ale doporučuji zkusit. 88 bodů. Domácího dovozce, který vína rozléval nikde na netu nemůžu najít, pokud víte, kdo prodává, tak dejte echo prosím. 

Ale to bych nebyla já, kdybych nebásnila o Španělsku, ale neskončila portugalským vínem. Vyprodukováno pod hlavičkou Cooperativa Udaca, Colheita 2014, odrůdy Touriga Nacional, Tinta Roriz, Alfrocheiro-Preto, Dao, 13% alkoholu. Projevem naprosto odlišné od většiny Španělů (kteří byli hutní, nasládlí, kulatí), v Dao se šlo na krev. V projevu mletá paprika, vůně až trochu do syrovějšího masa (jen to hodit na gril :)), lehce ovocné uvařenější tóny, vážnější ale pořád letní záležitost s pěknou kyselinou na závěr. Strukturovanější poznámky opět nejsou, protože víno si koupila drahá polovička, tak jsem ho v rámci investigativní degustace nechtěla moc dlouho svírat v pařátech.... a typicky celé vypít, že. Dala bych 86 bodů. 

Tak takhle si tu v Brně žijeme. Pokud budete mít v pátek chvíli, tak se Brněnští zastavte na street party Otevíráme Minskou, bude se to tam hemžit vínem, tapas, ústřicema a možná přijde i pan mečoun. Olé! 

Je Filip Mlýnek vinařský Švejk?

Tahle otázka mi párkrát přišla na mysl během degustace Klubu Přátel dobrého vína. Oceňovaný vtipálek Filip vlastní vinařství v Dolních Dunajovicích, zároveň pracuje jako enolog u Volaříků a kromě vína neumí snad o ničem mluvit moc vážně. I když překřtění Autentistů na Autisty, Chardonnay na plevel Mosely a označení Vladimíra Železného jako milovníka kopřivových Sauvignonů nebylo úplně košér, nějak se na člověka, jehož etikety vznikaly údajně na divokém marihuanovo - vínovém večírku, nejde zlobit. Sama jsem byla nařknuta, že se během degustace dloubu nudou v nose (což je dost nepravděpodobné, jelikož tuto činnost provádím výhradně v soukromí).

Jediná vážná až smutná věc je, jak obtížně jsou vína od Filipa sehnatelná, proto byla tahle skoro En Premieur (krátce nalahvovaná vína ročníku 2015) výborná i na nákup, a podle prvních informací padaly prodejní rekordy. A vlastně to chápu. Byť většina kousků byla ještě krapet rozbitá, tak snesla srovnání s německými Ryzlinky ochutnanými o pár týdnů dříve, tj. ukázala čistý projev, kvasnice a ovocnou štavnatost. 

Mně se převelice líbil hned první Ryzlink vlašský z nakoupených hroznů ze Sedlece, trať Zátiší-Hliník, suché. Stejně jako u ostatních vín i tady mám poznámku “germánský” projev, čisté, trochu reduktivní, lehce kvasnice, šťavnaté, citrusy, grep, pěkně zakomponovaná ale výrazná kyselina. Velice pitné! 86 bodů. Fajný byl překvapivě i Hibernal z Liščího vrchu z Březí, suché, zrálo déle na kvasnicích, i tak dost aromatická voňka, ale díky autolýze a skoro 9 gramů kyselin působilo svěže a šťavnatě. 86 bodů. 

Obecně mne u Filipa dostaly vlastně všechny Vlašáky a ani suchý Ryzlink vlašský z Liščího vrchu nebyl výjimkou a nadchnul botrytickým projevem, stoupou grepu a pěkným plným tělem. 87 bodů. A u Vlašáčků ještě zůstaneme, byť nejsem úplně cukříková holka, tak polosladký Vlašák z Mikulova z trati Valtická zachutnal a pořídila jsem si ho domů. Opět botrytické (až 90 % hrozna bylo prý napadeno, jak by řekl Radek Sotolář: moc pěkný kožíšek J), sladší, ale má zároveň pevné tělo, tvar a výraz. Přenesl mne medovým a až trochu čajovým projevem někam k legendárním Vlašákům z Mikrosvínu. Ach ta nostalgie. 90 bodů. 

A nezapomeňme na Rýňáky! Fajn byl suchý a ovocný Ryzlink rýnský s lehkou hořčinkou z Valtické z Mikulova (hrozno nakupují z téhle trati od Tanzbergu), ale i tady u mne zase vyhrál druhý kousek se zbytkovým cukrem, polosuchý Ryzlink rýnský z Dunajovického kopce. Pěkný "Němec" s medem, meruňkou a lipovým květem, lehká stopa minerality, moc fajn věc. 87 bodů. Mé srdéčko si ale ten večer prostě získaly líbivé botrytické Vlašáky, těžko jim konkurovat. Vůbec bych se nezlobila, kdyby více vinařů u nás občas během teplého mlžného podzimu pozapomnělo posbírat hrozny Vlašáku. 

No zábavný večer to byl! Až někdy Filipa potkáte, tak si nechte vyprávět, jak vznikaly barevné etikety nebo proč se rozhodl vyrábět nově i oranžové víno, ale zas tak moc mu to nežerte, těžko říct, jestli si nedělá srandu. To radši pijte jeho víno! 

Ein Riesling!

Poslední dobou mám štěstí na samá krásná vína. Nadmíru zdařile vyšla degustace archivních kousků v Moravské bance vín, a podle očekávání se líbilo i srovnání mladých německých ryzlinků v Klubu Přátel dobrého vína v podání Martina Procházky, kterého můžete jinak znát hlavně od Volaříků. Jediná výtka předtím než přejdu na chválení a slastné pomlaskávání nad víny – neměla jsem dost času na vzorky a zalitovala jsem, že jsem si nemohla srovnat jednotlivé tematické flighty vín mezi sebou. Ale teď už jen chvála a ty mlasky...

Pořád jsem se nerozhodla, jestli mi ze třech prezentovaných vinařství sedl spíš Carl Loewen z Mosely (kvalitativně nejvyrovnanější vzorky) nebo Von Winning z Pfalze (krásná práce vinaře a otištěná myšlenka do vína). Každopádně jedno z nejznámějších vinařství Německa, Weingut Künstler z Rheingau mi vyšlo z porovnání nejhůře, jsem to ale rozmazlená slečinka. Objektivně byla vína od Künstlera krásná, čistá, jen působila „průmyslověji“ a neměla takovou živost a jiskru, jako vína Loewa a Winninga.

Vemte si třeba hned první víno od Carla Loewena, Riesling Quant, ročník 2015, směs z více poloh, čistý nerez. Ještě je mladičké, syrové, zároveň hutné, vystupují kvasnice a šťavnatá výrazně citrusová kyselina. V těle chuti se už otevírá ovocitější projev do exotiky. Na konci se pomalu rýsuje jemný lipový med. Z těch tří ještě nejsyrovější a nejrozbitější, ale nějak jsme si v našem rozpoložení sedli. 86 bodů. 

Od stejného vinařství byl krásný i Riesling z trati Laurentiuslay (Erstes Gewachs) se starými keři, ročník 2015. Tady už se při kvašení a zrání zapojili i velké sudy, barva citrónová, projevem neuvěřitleně živé, intenzivní. Zároveň zůstávají na patře výrazné kvasnice, ke konci příjemná nasládlost a mineralita. Komplexní, harmonické, prostě dobré. 87 bodů. A vyšší řada, tj. Riesling Maximin Herrenberg 1896 (Grostes Gewachs), ročník 2015 rozhodně taky nezklamala a vrátila mne ve vzpomínkách někam ke Knollovi do Wachau. Silné intenzivní víno s výraznou ale vyváženou aromatikou s medem, sušenými bylinkami a květy, opět kvasnice, sametovost, krásné citrusy, charakter z toho jen řve – lehce ovíněná jsem si napsala, že ta velká bílá vína ze střední Evropy jsou ve své velikosti dost často uniformní. Ať žijí problémy prvního světa! 88 bodů.  

A na závěr Weingut von Winning z Pfalze. Tady už se jede biodynamika s pár hodinami macerace, spontánním kvašením, sudy, zráním na kvasnicích. Win Win Riesling, ročník 2015, blend ze 4 vinic, bylo pro mě víno večera. Hodně ovocné, kromě citrusů i broskve a meruňky, pěkná struktura, šťavnaté, zábavné, ale zároveň líbivé, srozumitelné a takové „easy going“. Tohle je asi nejlepší podbízivé víno na světě J  90 bodů.

A na konec pro srovnání i jedna 2014. Snad i desetileté děcko by dokázalo poznat rozdíl mezi ročníky 2014 a 2015, ta loňská veselá ovocnost a šťavnatost je neuvěřitelná. Třeba právě Riesling od Von Winninga, Herrgottsacker z ročníku 2014 bylo diametrálně odlišné víno – převažují kvasnice a mineralita, dlouhá macerace, objevuje se příjemná slanost, maximálně kapka citrónu v pozadí. Čistý projev s výraznější kyselinou, trochu uzavřenější kousek. Bylo neuvěřitelně charakterní, ale nemůžete prostě jen tak z letní hravé komedie (aka loňský ročník) přeladit na drama a dumání, kdo je vrah (samozřejmě ročník 2014). 86 bodů. 

U všech 3 vinařství mi ten večer neuvěřitelně zachutnala kombinace syrovějších a neuhlazených kvasnic s citrusovou šťavnatostí a ovocností ročníku 2015. Svůdná kombince pro moje chuťové buňky, pilo se to samo. Kdybyste něco podobného hledali v domácí produkci, tak bude nejlepší volbou asi Filip Mlýnek, který byl 3 roky u Künstlerů na praxi a jede hodně tenhle styl. Ale o tom zase příště J

Šťavnatá Itálie

Pokud existuje země, kam bych mohla jezdit pořád, neomezeně, navždy a stále, tak je to jednoznačně Itálie. Nejlepší dovolená pro mozek, galeje pro žaludek, žlučník a játra. Místní naturel je prostě nakažlivý, takže po pár dnech už taky házím prackama na všechny strany, jsem hlasitá, poživačná a bezstarostná. Teda o trochu víc než normálně. V rodinných archivech jsme totiž vybádali, že se jedna naše příbuzná jmenovala příjmením Pisa, těžko říct, co byla zač, ale možná mi přece jen trochu toho Sangiovese v žilách koluje, si? A nejen kvůli mé italské závislosti a pochybných kořenům jsem měla radost z nedávno ochutnaných italských vín od wineplanet.cz

A nebylo to vůbec zlé. Hned Pinot Grigio z řady Selezione od známého a v regionu Alto Adige důležitého vinařství Elena Walch, ročník 2014, ukázal, jak vypadá takové Rulandské šedé po italsku – ve vůni minimum ovoce, jemné květy, elegance, jemnost. Pevná krémová chuť s pěknou kořenito – mandlovou kyselinkou, hezká mineralita a svěží kyselinka. 85 bodů a krásná ukázka, jak chutná pevné a přísné Pinot Grigio. Na první pohled jsou s naší nebo alsaskou Rulandou příbuzné asi jako Deni DeVito s Arnoldem Schwarzeneggerem J

Druhým kouskem bylo Toskánsko, a ještě známější a v Itálii vlivné vinařství Villa Antinori Rosso, Toscana IGT, ročník 2013. Převažuje Sangiovese s příměsí Cabernetu Sauvignon, Merlotu a Syrah. Zrálo 12 měsíců na amerických, maďarských a francouzských sudech, pak 8 měsíců na láhvi.  Hluboká rudá barva, světlejší rubínové okraje a pěkné živé odlesky. Vůně ovocná, přechází přirozeně od kyselejších višní a třešní k uvařenějším marmeládovým tónům. V chuti zaujme neuvěřitelná šťavnatost, pěkně zakomponovaná kyselina podpírající jinak hodně ovocné tělo s višněmi, bobulemi, trochou skořice a hořké čokolády, lehce podhoubí a zemitější tóny.  

Víno ukazuje jemné a hladké tříslo, lehce závěrečně drhne na patře, ale celkově je finiš příjemný, středně dlouhý. Není přehnaně intenzivní, jeho síla je spíš v eleganci a hravosti, pro mě jako vyznavače lehčích a rafinovanějších vín je tohle perfektní volba. 90 bodů! 

Na wineplanet naceněno rozumně, i třeba v porovnání s jinými e-shopy. 

Krásná domácí vína za hubičku a trochu toho stěžování

Už v jednom z prvních pokusných příspěvků jsem psala, že jsem v oblasti vína takový Láďa Hruška, snažím se vyhledávat spíš cenově dostupná vína (i když to občas bolí), protiví se mi ceny některých "světových, legendárních a ikonických" vín, ale i spekulace, snaha vydělat za každou cenu...však to znáte. Já vím, víno je komodita jako každá jiná, někde jeho výroba prostě stojí víc, do toho dovoz, marže... Ať si na mě neviditelná ruka trhu klidně vystrčí prostředníček, ale stejně si nekupuji a asi ani nikdy nebudu kupovat pro domácí spotřebu vína za víc než cca 450 Kč. A i tahle částka mě, která velkou část dospívání nakupovala oblečení jen v sekáčích, protože peníze prostě nebyly, přijde přes čáru. 

Na druhou stranu, sekáče a radost z toho objevit krásný kus oblečení za pár korun mě baví dodnes a nějak se mi tyhle proletářské radovánky přelily i do vína a snahy objevovat krásná cenově dostupná vína spíše než přicházet na chuť vyhlášeným domům. Třeba zrovna nedávno jsem měla ohromnou radost ze dvou krásných a cenově dostupných domácích vín, takže tímto utínám své sociálně orientované výlevy a podíváme se na ta vína, že :) 

Richard Tichý, Rulandské bílé, ročník 2012, trať Hastrmany, obec Hrušky, suché. Krásná zlatá barva, v bohaté vůni ukázkově nazrálá bílá Rulanda (tj. kulatost, vanilka, mandarinka, citrusy) k tomu pár kapek medu, trochu ringlí a meruněk. V chuti krásně navazuje harmonickým a nenuceným spojením smetanovo-vanilkové nasládlosti a kulaté kyselinky, opět se objevují mandarinky, limetkový cheesecake, červená zralá jablíčka. Víno má 14% alkoholu, my hádali tak 12% a ještě si libovali, jak není alkoholické. Krásně se to zakomponovalo a víno působí elegantním a nenuceným dojmem. 89 bodů. 

Objektivně je teď na vrcholu, pokud máte doma, tak nezahálejte a do roka to vypijte, nejlépe s chřestem a smetanovou omáčkou jako my. A poslední poznámka - zakoupeno asi za 130 Kč na Otevřených sklepech v Hruškách. Hahaha! 

Druhý adept na "kauf roku" je Ryzlink rýnský ze Školního statku Mělník. Jak si všichni prdí do gatí z ročníku 2007, tak mě se to povedlo i s ročníkem 2008. Trať Neuberská, obec Mělník, suché. Barva světlá, citrónová, těch 8 let na ní není znát. Přímočará ale široká vůně ukazuje pěknou nazrálost, lehce "osvěžená" petrolejem a mineralitou, postupně se otevírá a ukazuje rozkvetlou jarní zahradu, klasický lipový med, sušené meruňky a lehkou stopu exotiky - ananasu a manga. V chuti vzdor vůni už méně expresivní ovoce, hodně citrusových tónů a medové nazrálosti, překvapí ještě dost důrazná kyselinka, co si umí dupnout na patro, ale vytváří ten charakteristický šťavnatý a pitelný dojezd. Po chvíli se trochu umravnila a dala v závěru prostor i decentní mineralitě, petroleji a sladšímu vanilkovému tónu. Alkohol v normě (12%), akorát široké, aby zbytečně nerozptylovalo, pěkně expresivní a osvěžující. Příjemná lochtající kyselinka, jemná nazrálost. Tohle má vše, a navíc ještě pár let vydrží. 90 bodů. 


Testováno při grilovačce na typické středočeské rodince pijící hlavně polosladké Tramíny a aktuálně i Hibernaly. Byla nadšená stejně jako já. Koupila jsem za 150 Kč přímo od študáků na zemědělské výstavě v Lysé nad Labem. Nyní stále cenově dostupné na Mělnických vínech....a já už přemýšlím, kdy Mělník podegustujeme i v Brně. 

Kam v Brně na víno aneb velký degustační speciál

Už dlouho si připravuju tabulku v Excelu s místy, kde se v Brně pořádají degustace. Tahle potřeba pramenila nejen z intimního vztahu s Excelem, ale i z obavy, že až se přestěhuju, tak mi bude hrozit degustační zahálka. No, nestalo se tak, i když k Chablis Grand Cru nebo Bordeaux vertikálkám se tu člověk tak snadno nedostane. A protože jsem tvor sdílný (a taky proto, že příspěvky typu "kam na.." jsou dost čtený :)) tak níže pár oblíbených míst v Brně z hlediska výpravy za 1) degustací, 2) skleničkou vína 3) dobrým vínem a jídlem. 

Seznam se někde bude překrývat a budu ho pravidelně aktualizovat. Při té příležitosti také nyní nově na pravé straně blogu můžete najít tipy na zajímavé degustace a vinné akce v Brně. Už funguje mini kalendář na Vivat Vinum, ale občas mi tam prostě některé věci chybí. Budu ráda i za vaše tipy, protože v Brně poslední dobou vzniká snad každý den nějaký nový podnik, a to by se jeden za chvíli upil, že. 

1. Řízené, neřízené degustace: 

Moravská banka vín. Hlinky 106. Masovější degustace, většinou na stojáka, ale za dobrou cenu a občas tam jsou fakt parádní většinou domácí věci (Jožka Valihrach, archivní vína).

Vinná galerie. Lužánecká 16. Taky lidnatější, ale už si sednete, navíc je to fakt pěkný prostor. Převažují domácí vinařství. Každou pátou degustaci máte zdarma (když si teda jako já nezapomenete vzít vždycky degu kartičku). O středách bývají i tematické neřízené degustace odrůd, vinařských regionů, atd.

Petit Cru. Údolní 11. Degustační high society, menší kroužek lidí, domácí vs zahraniční vinařství jsou tak půl na půl. Super servis, dají se najít nádherné věci (např. Knollova vertikálka) ale ty ceny mi občas rvou žíly.

GarageWine. Údolní 5. Obdobně vysoký standard jako výše, akorát jasně převažují zahraniční vinařství, případně tematické degustace (Champagne, přírodní Rakousko, atd.). Cítila jsem se tam příjemněji než v Petit Cru.

Vinotéka U Tří knížat. Jánská 12. Super prostory v jednom z nejstarších sklepů v Brně, pěkné cenově dostupně degustace, často i zahraniční vinařství/ dovozci, občas moravští autentisté.

Vinný sklep U žíznivého mnicha. Pekařská 70. Taky nabitější prostory, ale sedí a pije se tam příjemně, byť občas zpoza rohu nemusíte vidět na přednášejícího vínomila.

Klub „Přátel dobrého vína“. Moc pěkné degustace v Castellana trattoria, jak zahraniční (dovozci), tak domácí vinařství. Bývá bodrá, ale příjemná a zábavná atmosféra a na konci se soutěží o nějaké ty lahvinky.

VINDOM, Degustační Enoteca. Smetanova 17. Zajímavě vypadající řízené i neřízené degustace, většinou zahraniční vinařství, díky enotece i solidní výběr vín jen tak po skleničce. Osobně jsem ještě nebyla, pokusím se brzy napravit. 

Moravská Vinotéka. Mojmírovo náměstí 26. Dál od centra (Královo Pole), spíše domácí vinařství, panuje dobrá nálada a degustace se nesou v příjemném odlehčeném duchu.

U3Deci. Krkoškova 25. Taky pro některé trochu z ruky, ale útulný prostor, co má charakter. Pokud jste z okolí Černých polí nebo Králova pole, tak doporučuji vyrazit třeba i jen na skleničku.

Borgo shop. Kopečná 43. Součást restaurace Borgo Agnese, zatím pořádali pár zajímavých degustací, jestli má někdo čerstvé zkušenosti, tak sem s nimi. 

Dál můžete teď přes léto navštívit třeba degustace festivalu Víno z blízka, sem tam je něco ve VivoBene Gusto  a dá se najít i pár utajených facebookových degustačních skupin, které neprozradím, protože už by to pak nebyl underground. 

2. Na skleničku. 

Don Pintxos. Dominikánské náměstí 3. Můj asi nejoblíbenější vinný bar v Brně, už jsem o něm psala. Převažují baskická a španělská vína, špatná od nich není ani Mosela. Tapas, chobotničkový salát, grilované krevety, miliony dobrot....zážitek se násobí, když natrefíte na milou krátkovlasou slečnu ze Slovenska, co se fakt vyzná, bez ní to není ono.

Trapas Bar. Moravské náměstí 13. Pár domácích vinařství ale i španělská přírodní vína najdete v Trapasu. Obdobný koncept jako výše, moje srdce si už ale dříve získal Don Pintxos. Fajn teplá jídla a obědy.

Degu. Anenská 6. Soudě hlavně dle návštěvnosti, v Brně trochu nedoceněná myšlenka desítek znojemských vín rozlévaných po skleničce, sem tam i Rakušan. Moc fajn servis a výběr.

Vinná galerie. Menší útulný prostor jen tak na skleničku a malý zob, dobře se tam  tráví večery ve dvou. Zařazeno i v první kategorii.

Petit Cru. Trochu dražší sranda, pěkný výběr vín ze světa, ne vždy naplní očekávání, ale celkově si vysokou úroveň drží. Zařazeno i v první kategorii.

Vinotéka U Tří knížat. Spíš na rychlo skleničku/y, často mívají po skleničce i nějaká ta přírodní vína. Zařazeno i v první kategorii.

justWine bary na Dvořákově 1 (centrum, mají i vína z Prosekárny), Zahradníkově 28 a Tyršově 70. Mladé, svěží, mají tématické nabídky rozlévaných vín po skleničce. Na večer před pořádnou partyparty nebo večeří ve městě jak dělané. 

V Melounovém cukru na Františkánské 17 si dáte nejen geniální (ale jako fakt geniální) zákusky a cheesecaky, ale nově dováží z Prosekárny i nějaká ta kalná a přírodní Prosecca. Na základě dalšího tipu od vás doplním, že je možné nějaká ta Prosecca z Prosekárny koupit i v obchodě Kafeservis u Campusu v Bohunicích. 

V parném létě se bezstarostně tráví večery třeba na zahrádce v Café Podnebi, Údolní 5. Rozlévaná vína každého neuspokojí, ale není problém objednat láhev a jen tak letně lelkovat. 

Pokud hledáte uvolněné prostředí a chtěli byste dobré stáčené víno, tak zkuste Jednu báseň v centru (Sukova 2). Teď by měli mít i velice příjemnou zahrádku. Stejně jako justWine super na začátek pořádné partyparty v centru. 

A jako žena archeologa nemůžu opomenout RockWine (Vídeňská 18), protože vevnitř zbytky rotundy, v reprácích rocková hudba a mají slušný výběr tuzemského vína po skleničce. 

V podobné kategorii jako Jedna báseň a RockWine (méně formální, lidovější) je i vinný bar Na Stopce na Gorkého 50. Hlavně večer na zahrádce je to romantika, fajn uvolněná až trochu dovolenková atmosféra.  Hned vedle je navíc Bláhovka, jejíž dokonalá Plzeň pomůže zkrotit kyselinu. 

3. Víno plus jídlo. Níže jsem vybrala pár cenově dostupnějších bister a míst na neformální večeři. Podobných podniků je už v Brně tolik, že je můžete přehazovat vidlema, takže v tomto případě je seznam hodně selektivní. 

Vivobene Gusto. Běhounská 4. Středomořsky laděná restaurace-bistro-obchod. Občas i degustace a kvalitní rozlévaná vína. Krásné prostředí, kde na vás to středomoří dýchne, i kdybyste se zuby-nehty bránili. 

Castellana trattoria. Novobranská 4. Itálie jak má být a zatím nejlepší slávky v Brně. Super rozlévaná vína, kromě Itálie i Mosela nebo Krásná hora. 

Dobře, tady to není tolik o víně jako o dobrých, tedy pardon nejlepších těstovinách v Brně. Cattani na Josefské 2 a Veveří 6 prostě válí, městem se nese šeptanda, že bistro na Veveří je o chlup lepší a že po domácku vyráběné těstoviny z Cattani najdete i v nejdražších restauracích v Brně. Super ceny a k tomu i dobrá nabídka lahvových vín. 

Soul bistro, Jezuitská 10. Soul je teď hodně trendy. Mě nadchnul hlavně jejich čistý a šťavnatý Vlašák z Pálavy, který rozlévají za rozumný peníz po skleničce. 

Retro Consistorium. Mečová 4. Trochu dražší podnik, ale opět parádní atmosféra, hezky rozmyšlený výběr vín a výborná kuchyně. Malé bezvýznamné plus za stěny obložené chlastem. 

Forhaus. Pekařská 4. Podobná cenová politika a zároveň vysoká úroveň kuchyně jako v Retro Consistorium. Cení se orientace na středoevropská vína a jídla (Tafelspitz!), třeba maďarská červená tam oprávněně nadchla mého anglického šéfa. 

A pozor, je tu nový hráč. Podnik se jmenuje Kohout na víně, najdete ho v Domě umění, a v hledáčku už ho mají všichni vínomilci a gurmáni v Brně. Zatím jsem slyšela samou chválu, takže čekejte recenzi. Vzhledem k mé rychlosti publikování ji očekávajte tak na konci léta, kdy už tam začne být plno a napíšou o tom i v regionální příloze idnesu :)  

Vídeňské vinné debužírování

Poslední třetina zápasu se Švédskem, pěkně to lítá, Pastiňák, Migrén, nestačím koukat...a taky psát příspěvky o vínech ochutnaných ve Vídni, v nejmilejším městě, kde můžete MHD dojet na nemalé městské vinice (700 hektarů) a zasednout v rozkošných Heurige podávajících víno do půllitru. Úplný opak vznešeného Palais Coburg, kam se třeba příště vypravím na obhlídku po-Rakousku dobře vybavených sklepů (na stránkách uvádějí, že na Wine Walk s degu 5 vín se dá každý druhý čtvrtek v měsíci vypravit za 89 EUR Kč). Tentokráte jsme to ale vzali mladě svěže na kolech a objeli jen pár doporučovaných vinných barů.

První večer to byl malý vinný bar Vis-a-vis, přímo naproti Figlmullerovi, kde můžete lidem koukat do talířů, resp. do ohromných řízků talíře naprosto zastiňující. A začínáme jak jinak než Veltlínem a to pěkně zostra, resp ztěžka. Weingut Pfaffl Grüner Veltliner Hundsleiten, 2015, Reserve DAC, Weinviertel. Vůně limetková přecházející do nazrálosti a lipového medu, hodně pronikavá, jasně vyšle signál, že tady to nebude bez alkoholu. Silná překvapivě nazrálá chuť to jen potvrdí, minerální širší tělo, krásný medově broskvový konec podpořený kořenitou kyselinkou, nepůsobí těžce a nenudí, po chvíli se objevují až kouřové tóny a vás trkne, že ta Reserva asi kvasila a ležela v sudu :) Krásné víno. 

A nejde než nezkusit i štýrský Sauvignon Blanc, Weingut Polz, ročník 2015. Typická zralejší Sauvignonová vůně, broskve, lehce tropické ovoce a ananas, nechybí mu lehkost a svěžest. V chuti navazuje na vůni, pěkně stavěné středně široké tělo, tropy, broskve, strukturovaná kyselina s lehkou hořčinkou do mandlí, pronikavý konec. Ukazuje to nejlepší, co může Sauvignon v nerezu předvést. Tomuhle známému rodinnému vinařství se evidentně daří kromě Sauvignonů i Morillon (aka štýrské Chardonnay), Jancis ho pár let nazpět třeba s úspěchem zařadila i do slepé degustace Chardonnay vs Veltin-Rakousko vs zbytek světa.  

Nejen kvůli vínu je vyhlášený i Zum Schwarzen Kameel, původně podnik dovážející hlavně koření a exotické dobroty. My zkusili Frankovku od Weingut Gager, ročník 2013, Mittelburgenland. Pěkně kořenitá, působí hodně uvařeným a teplejším dojmem, příjemná vanilka a náznak sudu, konec selský až do koňského sedla. Hodně rozpačitý byl mladý Riesling Steinriegel od Pragera, ročník 2015, Wachau. Uzavřený, první dojem je taková lepší sudovka, s časem se ukáže docela fajn struktura, hodně výrazné kyseliny, dlouhý disharmonický konec. No nevím, bylo to mladé a teda neukázalo to moc sympatií. S velkým otazníkem. 

Nic nezkazíte ani návštěvou řetězce Wein and Co, za mne celkově lepší než výše ve velbloudovi. Na rozjezd světloučký Roter Veltliner Wiener Symphoniker od Weingut Setzer z Weinviertelu, ročník 2015. Vytvořený pro vídeňský symfonický orchestr a pokřtěný dirigentem, sám ale hraje spíš pianko. Neutrální, díky vyšší kyselince docela hravé víno, decentní květinovo-ovocná nasládlost, to vše podpořené mandlovými tóny. Lehce disharmonické a rozhozené, ale s tím jsem měla obecně problém u 2015-tek ve Vídni.  Stejně tak i Grüner Veltliner, Salomon Undhof Wieden und Berg, ročník 2015, Kremstal. Ve vůni trochu zaprděné, neutrální, chuť podstatně lepší, pevná, svěží, s pěknou citrusovou kyselinkou a v dochuti s pikantními meruňkami. 

No, úplně tu rakouskou oblibu vypít ta vína co nejrychleji a nejmladší nechápu, ale celkově mají hranice včetně těch věkových posunuté dolů (např. konzumace vína od 16-ti let), tak to třeba nějak souvisí :)

A nešlo než neochutnat i nějakou tu biodynamiku, Buteo od mladého Michaela Gindla, ročník 2014 (hurá? :)), hospodaří na 10 hektarech ve Weinviertelu v režimu Demeter. Jednalo se o 100% Grüner Veltliner, barva cibulové slupky, vysoká viskozita, plavalo v tom dost různých věcí, které bych i při nejlepší vůli nazvala prostě bordelem. Vůně trochu ostřejší do hruškové pálenky a koření, následně se umírňuje a zůstává příjemná kombinace skořice a hruškového kompotu. V chuti je to pěkně a výrazně namíchané, nechybí tomu kořenitost, mineralita, projevem opět prostupují hrušky a oxi strouhaná jablka, které do toho všeho pěkně zapadají. Hodně výrazné víno, chvílemi trochu ztrácelo dech, ale celkově udělalo dojem. Prostě Veltlín se těm našim sousedním "Němcům v teplákách", resp. podle příjmení spíš "Čechům v Dirndlu"  daří dělat ve všech podobách....jen kdyby ještě nebylo vyslovení, "Grüner Veltliner"při objednávce takový jazykolam. 

Schválně, zkuste říct "Grüner Veltliner" rychle třikrát  po sobě...a pokud to zvládnete, tak pak vyražte obrážet některé z nejprofláklejších vinných barů ve Vídni. A pokud ne, tak jděte tuplem aspoň potrénovat. Adresy níže. 

Vis a Vis , Wollzeile 5 naproti Figlmullerovi 

Zum Schwarzen Kameel, Bognergasse 5

  

Meinls Wein bar, Graben 19 

Enrico Panigl, Schönlaterngasse 11 

Wein and Co, Stephansdom Platz nebo Nachstmarkt 

Pub Klemo, Margaretenstrasse 61 

Tinto Rosso, Dr Karl Luegerplatz 4

Unger und Klein, Gölsdorfgasse 2 

Chablis z Pensylvánie

Jestli jste už zvyklí na oslavné příspěvky o samých chutných a úžasných vínech, tak vězte, že dnes to bude možná docela "osvěžující". Protože občas se člověk nachomýtne i do takových míst jako je Pennsylvania Wine Cellar v Pittsburghu a protože se v USA víno pěstuje snad ve všech státech, tak i v Pensylvánii můžete nějaký ten hektar vinic objevit. Obchod působil spíš jako prodejna suvenýrů ve westernovém městečku, a některá vína byla pro evropský jazýček taky taková....westernová. Pro představu, nejvíce se dle slov obsluhy prodává levandulové víno nebo jahodový sekt a já sama nemohla odolat a nenechat si do černé neprůhledné igelitky zabalit taky jednu specialitku (Pensylvánie je zrovna ve věcech alkoholu docela striktní, což možná vysvětluje vína chutnající spíš jako limonáda než seriózní alkohol). 

Po rychlé degustaci většinou polosuchých nebo polosladkých Ryzlinků, Tramínů a Chardonnay jsem se nakonec rozhodla domů dovést amerického hybrida. Jedna asi tak osmdesátiletá „jahůdka“ nám roste i za domem, po pracném nakvášení jsme z ní taky jednou vyrobili víno, tak proč nepoměřit síly se zámořím, že. Vinařství Heritage Wine Cellars a jejich bílé Chablis nemající s Francií nic společného, ani to Chardonnay. Chuťově jasný hybrid, oblast Lake Erie, ročník neznámý. Barva vína extrémně světlá až průhledná. Vůně svěží, štiplavější a až agresivní přímočará aromatika s jahodami, hroznovým cukrem a jedním dost těžko specifikovatelným tónem, snad fakt trochu liščina. Každopádně po napití máte díky silné aromatice pocit, že vám mozek asi vyskočí z hlavy, opět jahody, hroznový cukr, štiplavost, na konci agresivnější hořčinka a vtíravá limetková kyselina. Dost funky to je. Cítíte z toho tu americkou nadšenost a absenci jakékoliv míry a vlastně to těm  Američanům i přes pěkný bolehlav, který ze sklenky tohoto úletu máte, odpustíte.

V rámci opulentních firemních večeří jsem se dostala i k „opravdovějším“ vínům, některé lehce sudové Chardonnay nebo Pinoty Noir byly fakt parádní, trochu zklamáním byli Ryzlinky ze státu New York, kterým vyšší zbytkový cukr moc neseděl a ve vinných barech nám je prezentovali vždy jen jako nenáročné pití s vyšším cukrem. Pokud si ale  k večeři jako já zrovna dáváte třeba smaženou ploutev z rejnoka (fotka vlevo), havajského tuňáka (vpravo) nebo bizoní steak, tak spíš než o víně pravděpodobně přemýšlíte nad tím, jestli nejíte čirou náhodou nějaký ohrožený druh a jestli jako další chod nedostanete třeba marinovaný ocas z vakovlka. 

Samozřejmě (jak psali na každém lístku v dobré restauraci), servírované maso je bez genetických úprav, hormonů, steroidů, antibiotik, léků nebo aditiv.  A pak si v Americe dejte jen tak burger a zapijte to Chablis, to je o život J