Ne tak úplně nová vína pro 2017: Assyrtiko z Lidlu, Bruno Clavelier a jiné roztodivné šumění

Tak budeme mít za chvíli nový Salon vín, seznam si můžete projít na odkazu, je tam na stažení tabulka s výsledky. Pokud chováte náklonnost k Excelu, tak můžete jako já skončit s kontingečkama a slicerama :) Většina jmen zůstává stejná, jsem zvědavá na vína od Krausů a z Kutné Hory, překvapilo množství vín od Kamila Prokeše nebo červené od Springera. Asi se tam stavím, uvidíme, jestli si domácí červená od posledně (to byl ovšem ročník 2014) vylepší reputaci.

Na Wine Spectator zaujal seznam Matta Kramera s 25 víny pro rok 2017, což pro čtenáře znamená zkusit každý druhý týden něco nového. Seznam je dělaný pro trochu jinou cílovku, než je většina čtenářů blogu nebo milovníků "ezoterických vín", ať už je to cokoliv :). U některých doporučení jsem tak nějak povýšenecky obracela oči v sloup ("Anything from Greece, Pretty much anything from Portugal, Sparkling wines called Crémant") abych si ale při procházení seznamu vzpomněla na pár pěkných chutnaných vín, která zatím nespatřila světla monitorů. A měla by! 

Třeba Assyrtiko ze Santorini, ročník 2015, ulovené v akci v Lidlu tehdy asi za 130 Kč. Láhvi připomínající Vincentku jsem moc nevěřila, ale kdybych věděla, jaká to bude paráda, koupila bych toho víc. Krásná zlatavá barva. Ve vůni střízlivě ovocný a nazrálý projev do broskví a květinového medu. V chuti pevné, minerální, moc pěkně postavená záležitost. Opět jemnější stopa ovoce a medu na závěr. Bodově bych byla někde kolem 87 bodů. 

No a když jsme u těch Crémantů, tak hodně nadchly šumivky od Domaine Bruno Clavelier, hezký medailonek na Jižním svahu. Crémant de Bourgogne AOC Blanc, ročník 2012, směs po třetinách Pinot noir/ Pinot blanc, Aligote, Chardonnay, měl komplexní projev s ovocem (jablko, citrusy, citrónový koláč),  slanější linkou a zabíhal až k lanýžům (protože "k houbám" nezní dost vznešeně). V chuti celkově plné, hezky strukturované, dlouhé, příjemná ne-extrovertní nasládlost, vyvážené, lehce nazrálé. 88 bodů. Cena pod 600 Kč a za mě docela seriózní vyzyvatel Champagne od Jean Dumagnin, které jsme měli jako vrchol večera (Viz konec příspěvku). 

O chlup méně oslovila stejná řada, ale ročník 2010. Crémant působil uzavřenějším a složitějším dojmem, dost vystupovaly kyseliny, ale struktura a vrstevnatost s pěknou ovocnou linkou slibují do budoucna fajn zážitek. Předchozí kousek už byl hotový, tohle ještě něco může předvést. A za lepší cenu. 86 bodů. 

A níže jen pár poznámek k dalším chutnaným šumivkám z Loiry a Champagne, někde trochu úlet, ale celkově má Alifea fajn sortiment: 

Domaine Louis de Grenelle, Crémant de Loire "Brut Platine" AOC, NV. Odrůdy Chenin blanc, Chardonnay, Cabernet franc. Užší, ale fajn tělo, mírná kyselina, dost ovocné, svěží, sladší. Bubliny pro nebublináře.  Cca 320 Kč. 84 bodů.


Domaine Jöel Delaunay, Touraine AOC Blanc "Méthode Traditionnelle", NV. Odrůdy Chardonnay a Arboix. Cca 3 roky na kalech. Nazrálé, zajímavější, plné ale trochu připečené, lechtivá kyselina, kvasnice, pěkné perlení. Na mě pořád sladké, ale super poměr cena-kvalita. Cca 320 Kč. 87 bodů.

Domaine Louis de Grenelle, Saumur Brut AOC, Rosé NV, odrůda Cabernet franc. "Šumivý pyrazin", hodně cabernetové tóny, rybíz, sekundují lesní plody. Přímočarost, lehce zelenost. Netradiční, zajímavé na skleničku dvě. Cena cca 290 Kč. 86 bodů

Jean Dumangin, Champagne AOC Brut Resérve Blanc de blancs, NV (cca 2011)
Super mineralita, ale těžkopádnější a sladší projev, šťavnaté, vrstevnaté. Zajímavé, ale nepobízí moc k dalšímu pití. Cena kolem 790 Kč. 86 bodů. 


Jean Dumangin, Champagne AOC Extra Brut Blanc de Blancs, NV (cca 2009)  
4 až 5 let na kalech, kvasnice ze začátku jdou hodně znát. Svěží, řízné, výrazně méně ovocných tónů. Cena kolem 830 Kč. Cca 86 bodů


Jean Dumangin, Champagne 1er Cru Brut, 2008. Cca 6 let na kalech, 55% Ch plus 45% PM, 6-7 g zbytkového cukru. Tohle jako jediné dalo na frak i Crémantům od Bruno Claveliera. Elegantní, vrstevnaté, osobité, lehká nazrálost, projevem do briošky a citrónových koláčů. Velice přesvědčivé, cena pod 1000 Kč. 90 bodů. 

Božská mana roku 2016

Přiznám se, že v roce 2016 jsem možná vinně trochu zahálela a ani do nového roku nevstoupila nadopovaná novými předsevzetími. Naštěstí jsem i přes loňskou lenost narazila na plno "božských vinných man", tak proč se o ně nepodělit. 

Pravda, že to loni bylo hodně o domácích kouscích, takže pokud bych si měla dát nějaké předsevzetí do 2017, tak víc strkat nos ven a hledat dostupná a zajímavá vína, i kdyby to mělo být jen u sousedů :) 

 Po "suchém" lednu, kdy mi dělala společnost nealkoholická vína (brrr) jsem se podívala do Salonu vín na domácí výběr...

Zámecké vinařství Bzenec, Rulandské bílé, ročník 2013, Vracov, trať Klínky, super potenciál, super struktura, velice slibná Rulanda. DEGU

Spielberg, Rulandské modré, ročník 2013, Archlebov, trať Dubová, elegantní, krásně pitelné domácí červené. Viz odkaz výše

Následovaly zahraniční i domácí degustace v čele s autentickými Křepicemi...

Bel Colle, Roero Arneis, Piemont, šmrncovní, svěží, minerální a taky autochtonní záležitost (no není "autochtonní" super slovo) trochu evokující středoevropská bílá vína. DEGU

Jaroslav Osička, Pinot Chardonnay ročník 2010, geniální kousek - vlastně až tak úžasný, že jsem si k němu neudělala skoro žádné poznámky, no neberte to. DEGU

Petr Kočařík, Tramín, ročník 2013, široké a bohaté víno, opět minimum poznámek, ale o to maximálnější dojem. Viz odkaz výše

Richard Stávek, Ryšák, ročník 2014, dráždivé, ohnivé, zahřívací, teď by bodlo. Viz odkaz výše

Ťápal a Koláň, Domina, ročník 2013, Přerov-Předmostí, jo tohle byla exotika, ale pěkně plná, pevná a ovocná, krásně uděláno, pozdravy do Přerova. DEGU

Vinařství Gala, Cuveé bílé Organic, ročník 2013, křupavost a mineralita nacpaná v láhvi, parádní věc. DEGU 

V Moravské bance vín nás v květnu rozmazlovali víny z archivu a bylo to velké labůžo: 

 Znovín Znojmo, Ryzlink vlašský, ročník 1995, obec Hnízdo, boží propolisovo-ořechovo-květinová věc.  DEGU

Soaré/ Mucha řada, Sauvignon, ročník 1998, obec Přítluky, trať Na Knížecí, sluneční paprsky chycené v láhvi, krásné karamelové a jemně ovocné víno. Viz odkaz výše

Vinařství Tanzberg, Ryzlink Vlašský, ročník 1999, trať Pod Svatým Kopečkem, Tanzbergský první ročník a pro mě víno roku, dojemné, komplexní, energické, ach jo. Viz odkaz výše. 

Arcibiskupské sklepy Kroměříž, Muškát Ottonel, ročník 1994, sladké ale důstojné likérovo-ořechové pohlazení. Viz odkaz výše. 

A protože v létě bylo (nejen) v Brně jak na Sahaře, tak to bylo hodně o domácích degustacích:

Školní statek Mělník, Ryzlink rýnský, ročník 2008, krásná nadčasová záležitost s kyselinkou, má to vše a ještě něco navíc. DEGU

Villa Antinori Rosso, Toscana IGT, ročník 2013, elegantní, šťavnaté a ovocné překvapení z Toskánska, super poměr - cena výkon, James Suckling mu dal 91 bodů, Wine Spectator 89 a nějaká Hačecká z Brna 90 bodů :) DEGU

Vinařství Čapka, Chardonnay řada Premium, ročník 2013, obec Josefov, trať Kukvička, hluboké strukturované Chardonnay s jiskrou a moc fajn aromatikou. DEGU

Vinarstvo Berta, Chardonnay Winemakers choice, ročník 2015, zase jedno Chardonnay, tentokráte od našich slovenských sousedů, seriózní, plné pitivo s "oříškovou mineralitou" (na to si dávám Trademark, tak bacha :)) DEGU

Vinedas Emiliana, Riesling Reserva, ročník 2012, Bio Bio Valley, Chile, novosvětský koncentrovaný a pořádně petrolejový Ryzlink, co vás nenechá vydechnout. DEGU

ale na pár pěkných degustací jsem se ven nakonec dokopala (a nelitovala jsem):

Weingut von Winning, Win Win Riesling, ročník 2015, nejlepší podbízivé víno na světě - hromada ovoce, pěkná struktura a srozumitelný nenudící projev, krásně to ve Falci namíchali. DEGU

Carl Loewen, Riesling Maximin Herrenberg 1896 (Grostes Gewachs), ročník 2015, "charakter z toho jen řve" byla moje tehdejší poznámka k vínu spolu s ódou na intenzivní aromatiku a sametovo-kvasnicový projev. Viz odkaz výše

Filip Mlýnek, Ryzlink vlašský, ročník 2015, trať Valtická, Mikulov, polosladký, sladší kousek, co má charakter a výraz ... a taky nějaké ty stopy slušivé botrytidy :) dlouho jsem zvažovala jestli dám na piedestal tenhle kousek nebo Vlašák z Liščího vrchu, ale plíšeň vyhrála :) DEGU

Bodegas Aroa, Gorena Seleccion Reserva, ročník 2008, velké překvapení ze zapomenutého bio baskického vinařství, intenzivní strukturovaný projev se stopou aronie, lesních bobulí a vysušujícího třísla, dohromady funky a šťavnaté. DEGU

nesmím zapomenout na výlet do Bari (paradoxně za menším teplem než v Brně): 

Vigna Pedale Reserva, Castel del Monte DOCG (Nero di Troia), ročník 2010, odrůda Nero di Troia se teší čím dál tím větší oblibě a tři pohárky od Gambero Rosso dobře odráží tuhle sametovou ovocně-džemovou frajeřinu z Apulie. DEGU 

a nakonec několik podzimních objevů:

Vinařství Syfany, Frankovka VOC, ročník 2013, Pražáci mě uklidnili, že Syfany je už v hlavním městě pěkně zavedené, takže se o žádný objev nejedná, ale Kubova lehká a světloučká Frankovka mě stejně dostala kořenitostí, šťavnatostí a samo-pitelností. DEGU

Judith Beck, St Lauren, Schafleiten, ročník 2013, nejvíc nejkrásnější Svatovavřinecké - živé, pevné a zábavné víno. Konečně Svatovavřinecké, co si zaslouží, aby se na něj pěly chvály a skládaly oslavné básně. DEGU

Cantina Tramin, Gerwürtztraminer, Selida, ročník 2015, víno s plátky fialek a růží, vemte Tramín, zavřete ho do babiččiny skříně, zakapejte voskem a nechte spočinout - a dostanete tenhle netypický ale charakterní kousek. Asi mají v Cantina Tramin nějaký super původní klon (nedivila bych se). DEGU

Cantina Bolzano, Lagrein Grieser, Collection Baron Carl Eyrl, ročník 2015, opět Itálie (resp. Alto-Adige) a opět jsem se nenudila, Lagrein je zábavné a na ovoce bohaté víno, které se rádo předvádí. Viz odkaz výše

Vinařství Klobása, Veltlínské zelené, ročník 2015, kořenité a mnohovrstevnaté víno s tóny čtyř pepřů, krásný rakouský klon. DEGU

A do nového roku přeji všem vínomilcům hromadu příležitostí okusit krásná vína, vychutnat si je v klidu s blízkými, užívat život plnými doušky a nebrat ho ani sebe zas tak vážně J

Reya a vinné cukroví

Asi poprvé tu na blogu ochutnávám privátní řadu vín a byla jsem zvědavá, co to bude zač. Reya je mladá značka společnosti Wineplanet představující cenově dostupná vína ze známých vinařských oblastí Evropy (včetně zajímavě vypadajících slovenských kousků). Honosí se sexy etiketami a ambicí ukázat, že vína se není třeba bát a ne vždy se musí jednat o komplikovanou intelektuální záležitost. Reya je mladá, veselá a pitelná. Já bych si odpustila trochu cukru, ale pokud vás moc nezajímá samotné vinařství, chcete stylově vyhlížející víno, které by chutnalo většině vašich kamarádů a příbuzných, tak jste na správné stopě. 

Samozřejmě pokud jste hipsteři a odmítáte mainstream, konzum, jednorožce s jedním rohem a tak, tak podle obrázku níže můžete víno prohnat aspoň svým plnovousem, aby bylo o chlup lepší :)

Reya Prosecco, DOC Treviso, Frizzante. Sladší, lehké opravdu jen jemně perlivé pitivo s milou květinovo-ovocnou vůní a chutí. Nadmíru osvěžující, na mne ho zbytečně brzdí cukr, ale na vánočním večírku, kam jsem ho dotáhla, se moc líbilo. Palec nahoru za krásný obal. Cenově kolem 160 Kč. 82 b.

Reya Riesling 2014, Mosela, polosladké

Lehké a veselé víno. S 9,5 % alkoholu příjemná změna. Ve vůni se ukazují citrusy, květy, med a lehce na konci můžete tušit i petrolej. Chuť je jednoduššího střihu, středně široká s čerstvým jablíčkem, limetkou a výraznější sladkostí. Podtrženo pěknou mineralitou a jen lehkou štiplavější kyselinou. Nenáročné ale poměrně typické (=moselské) víno, které osloví hodně začínajících vínomilů. Za danou cenu (150 Kč) fajn oddychovka, která po vás nechce, abyste odhalovali její vrstvy a strukturu. 85 bodů.

Reya, Vicomté D´Aumelas, 2015, Francie 

Opět pěkná etiketa a láhev, zajímavá nasládlá vůně s lehkou stopou vanilky, malin a višní v čokoládě. V chuti jemně ovocné, uhlazené, plošší, na konci pěkná stopa s kořením alá hřebíček a skořice, doplněné jemnou hořčinkou a vanilkovou nasládlostí. Opět nekomplikované a veselé pitivo, pro mě jako vyznavače lehkých červených v pohodě pitelná věc. Cena velice přátelská, 137 Kč. 84 bodů. 

A kdybyste se od vína nemohli odtrhnout ani při pečení cukroví, tak zkuste jako já primitivní recept na vinné cukroví. Vzhledem k mým pečícím schopnostem recept zvládne opravdu každý. A i když některé finální tvary vypadaly namísto zamýšlených ptáčků, hvězdiček a srdéček spíš jako zplozenci pekla, tak jakmile to obalíte v cukru, je vše jak má být. 
Veselé Vánoce !  

Návrat, volby, vinařství Klobása a růžová deviace

Asi půl roky zpátky jsem na Facebook psala, že pokud se Britové rozhodnou pro Brexit a Američani pro Trumpa, tak se stěhuju do džungle, kde se zůstanu kámošit s opičákama a bude mi líp. Nejlepší příležitost dostát slibům a navázat na „Gorily v mlze“ se žebravýma thajskýma makakama jsem už ale nejspíš propásla.

A hlásím tedy návrat z dovolené. Pokud zvažujete Thajsko a bojíte se, že je to moc velký dobrodrůžo, tak klidně jeďte. Thajci jsou milí, komunikativní, vše funguje, jezdí na čas, a o turisty se starají na výbornou. Ceny mírné, jen s jedinou výjimkou. A tou je jako na potvoru víno. Za láhev ucházejícího vína zaplatíte průměrně od 500 do 1000 Kč, po skleničce někde mezi 70-130 Kč. A dostanete zpravidla australské víno, sem tam je Francie a JAR. Stejně dáte za jeden až dva chody v restauraci. Takže nás nakonec zachraňovali Slon a Tygr (thajsky Chang a Singha), nejznámější thajská piva, která se k vedru a k jídlům pálícím ještě pár dní poté (až v Thajsku jsem konečně pochopila co to znamená) výtečně hodí.

Nějaké thajské víno jsem ale domů stejně dovezla a brzy bude degustačka. A k ní se budou uzobávat smažení červy a cvrčci, protože takovéhle párování dostává úplně nový rozměr a dost mě zajímá, jestli k hmyzákům bude lepší bíle nebo červené.

Ale předtím jen pár slov o moc pěkné degustaci vinařství Vlastislava Klobásy z Nikolčic pořádané Klubem Přátel dobrého vína, kterou jsem absolvovala na posilnění před odjezdem. Vína z vinařství se tu na blogu občas objeví, mám ráda jejich čistotu a vyvážený přirozený projev, plusem jsou fajn ceny. Navíc jsme se při ochutnávání dozvěděli, že na Moravě je velký nedostatek pomocných sil na vinici a vinařství festovně bojují o babičky z Kút, nejzkušenější to pomocnice na vinici.

Největším tahákem vinařství bývá Sylvánské zelené, tentokráte ročník 2015 z tratě Neuperk. Ve skleničce bylo ze začátku trochu zaprděné a reduktivní, ale po intenzivním větrání se ukázala květinová vůně a široká škála citrusů. V chuti poměrně neutrální, ale šťavnaté, svěží, byla znát stopa kvasnic (zrálo 3 měsíce na kalech). Pro vinaře nevděčná a náročná odrůda, pro konzumenta vyhledávajícího jemná svěží vína na celovečerní popíjení super volba (jednoho doma mám, tak vím). 85 bodů.

Do budoucna zajímavý bude i Ryzlink rýnský, nakoupené hrozny z Mikulova, trať Valtická, opět 2015. Extrémnější pitivo s 9,3 gramu kyselin (a 9,6 g cukru), které bylo přece jenom trochu ostřejší, ale až si to vše sedne, tak nejeden jazyk jistě obšťastní svěží citrusy, med, lipový květ a poměrně dlouhá dochuť. Potěšila i příjemná slanější linka a typická rýňáková šťavnatost. Pěkné bude. 86 b.

Párové foto. 

Jak byl Rýňák dost typický, tak Sauvignon, trať Neuperk, naopak překvapil jemností a nenásilným aroma po broskvích a zralém rybízu. Harmonické pití, co mělo šťavnaté „Mlýnkovské kombo" kyselin a kvasnic ( ve Filipových vínech mi to přišlo nejvýraznější, tak už mu to zůstane). Pokud je pravda že Sauvignon víc než jiné odrůdy kopíruje počasí, tak se nedivím, že tenhle 2015-kový je klidný a kulaťoučký. 86 bodů.

A na notu zahrálo i Zweigeltrebe rosé, opět 2015 a Neuperk. Agresivní růžová barva trochu děsila, ale víno bylo jinak dost normální se sympatickou sladkou vůní po třešních a smetaně. Extra pitelné a šťavnaté, opět leželo na kalech a ukazovalo lehce nahořklé tříslo do kakaa. Jojo, tohle by šlo pít ještě i příští rok. 87 bodů.

POZOR PŘICHÁZÍ PŘIZNÁNÍ, PO KTERÉM MOŽNÁ UŽ TENHLE BLOG ČÍST NEBUDETE: Jak se většina vinných nadšenců staví k rosé odmítavě nebo aspoň přezíravě, tak já jsem si diagnostikovala růžovou deviaci a pokud tomu nechybí kyselina, tak rosé fakt můžu pít ve velkém. Že bylo průmyslově vyráběné? Že zastavili malolaktiku aby dostali jogurtové tóny? Že takhle by nikdy žádné rosé přirozeně nevonělo? Pochybný původ? Nevadí, malý deviant ve mně jásá a vytahuje riedlovky. I teď v plískanicích a mrazech mám na něj chuť, bazénu a slunka netřeba. 

Zkusím se léčit oranžovým a podávat dávku aspoň o 7 deci týdně.  

Rose úchyl v akci. Ten vlevo. 

A pokud jste po přiznání zděšením nevyhodili počítač z okna, tak zjistíte, co bylo vínem večera. Veltlínské zelené, 2015, obec Diváky, trať Novosady. Veltlín rakouského střihu (a klonu) s výrazným pepřem, kořením a zemitostí. Minimum ovoce, maximálně stopa medu. Extraktivní, pikantní s pořádnou říznou kyselinou. Ještě bych mu chvíli dala a bude výborné. Musím pořídit. 88 b.  

A abychom se rozloučili zábavnou ale nekorektní hláškou z degustace (protože nekorektnost vyhrává nejen americké volby) tak vězte, že vinař má mít tolik vinohradů, kolik jeho žena stihne okopat. A vzhledem k tomu, že prezidentkami stále být nemůžeme, tak šup na vinohrad, ženské! 

Ryzlink a šáteček

Nebojte, neloučím se, jen odjíždím na delší výlet do Thajska podívat se na slony, moře, džungli a tak. I když, pokud volby vyhraje Donald Trump, tak už v džungli nejspíš zůstanu, protože to po Brexitu bude další znamení, že je svět ujetej. Pokusím se na každý pád čuchnout k pár thajským vínům a udělat si poznámky. A čím jiným se rozloučit než výtečným Ryzlinkem ze Slovenska. 

Tentokrát jsem se vydala s mladým vinařstvím Fundus Regius (aka Kralovská půda, latináři ať mě případně opraví) na nejvýchodnější vinice Slovenska a zkusila Ryzlinky z vulkanických půd od vyhasnuté sopky Vihorlat (dole na obrázku). Celkem má rodinné vinařství kolem 15 hektarů, používají jen ekologické postřiky, ručně sbírají, mají vlastní kvasinky, štítí se enzymů a síry. A všímají si jich čím dál více slovenští sommeliéři a o jejich vysoké kvalitě a serióznosti se zmínila i Jancis Robinson.

A česká bloggerka nemůže se zahraničními autoritami než souhlasit. V nabídce Wineplanet.cz měli slušnou nabídku Ryzlinků, tak jsem neodolala. Rizling rýnsky, ročník 2013, suchý, zatříděn jako výběr z hroznů bylo až opojné pití. Co byste taky čekali při 14% alkoholu? Není to letní ani lehkovážná záležitost, čekejte hodně intenzivní a náročné víno. Vyšší alkohol ze začátku trochu vadil, postupně ale víno začalo ukazovat krásně zakomponovaný petrolej, medové tóny, citrusy a minerální linku procházející celým vínem. Nelekněte se, kolik toho na první dojem vybafne, postupně se ukážou vrstvy a struktura vína. Až skoro novosvětský střih (ale bez sudu). Kdo by to u Užhorodu čekal, že. Velké sebevědomé víno. 89 bodů. 

Druhý kousek, Rizling rýnsky, ročník 2013,  výběr z hroznů, tentokrát polosuchý už byl smířlivější a díky cukru jste se nemuseli cítit trapně, že při jeho popíjení nemáte na sobě velké večerní a neposloucháte Dvořákovu symfonii (prostě tepláky předchozímu vínu neslušely). Víno působilo vyváženým dojmem (už má 13% alkoholu), cukr ho příjemně harmonizuje a polidšťuje. Ve vůni opět petrolej, nazrálejší medové a ovocné tóny, lehce pomerančová kůra a kořenitost. Chuť je dlouhá, lehce pikantní, stopa skořice a jablečného koláče, díky šťavnatějšímu ovoci a živé kyselině nepůsobí unyle. Milé pití. Bodově obdobně jako předchozí kousek. Za mne ve výsledku lepší seriózní suchá verze i s přihlédnutím k vyšší ceně (u nás kolem 400 Kč). 

Závěr ? Vím, že nic nevím. Kdyby mi někdo řekl, že Jancis Robinson chválí vína z obce ležící 10 km od Užhorodu, tak bych nevěřila. A to mě na vínu fakt baví.  

Pohľad na Vihorlat od juhozápadu z rúbaniska vedľa neoficiálne značeného chodníka, autor Milan Bališin

Molto bene Lagrein a krásný Tramín

Degustace, kde se ochutnávají vína dovezené z výletů jsou vůbec nejlepší. A když vám degustaci uspořádá Ital Sergio z Castellany, který se předtím vypravil na sever Itálie do Alto Adige, tak je to prostě bájo. Akorát, že ta Itálie vlastně moc italská není. A i když mě v případě vína a země jeho původu občas předsudky přepadají (vlastně si v nich docela rochním) tak tady mi bylo docela jedno jestli ty Lagreiny a Schiavy jsou spíše super schön nebo multo bene, protože byly prostě DOBRÝ. A kdy jindy bych je ochutnala, že jo. 

V některých oblastech „jablečného regionu“ (pěstuje se a vyváží se odtud nejvíc jablek v EU) žije i více než  70% německy mluvícího obyvatelstva, takže s Itálií to nemá fakt moc společného. Prosadili si vlastní zákony a do celoitalského rozpočtu posílají jen pár procent z vybraných daní. A i k vínu mají speciální přístup. Dost hroznů dozrává na pergolách a terasovitých vinicích, takže je možný jen ruční sběr a některé z vín níže tak stojí i kolem 30 Euro. A teď k těm drahoušům. 

Hodně se líbil úvodní Kerner z Abbazia di Novacella, ročník 2015. Jemně svěží víno s tóny červených i zelených jablek a vanilky, vyvážené, klidné, na konci pikantnost ala Ryzlink, pěkná mineralita a lehká hořčinka, super začátek. 85 b.

Překvapením byl Gerwürtztraminer 2015, Selida, z družstva s příhodným názvem Cantina Tramin. Jestli přímo ze stejnojmenné oblasti Tramín fakt pochází je otázka diskuze, každopádně místní jej prý moc nevyhledávají a většina jde na export do zahraničí, hlavně do Itálie :). Tenhle Tramín byl výrazně květinový s fialkami, růží, růžovým olej až do parfému, lehce voskové tóny, pořád ale nepůsobí vlezle. Naopak v chuti je umírněnější, harmonický, lehký cukřík, tóny medu, vosku a kapka růží. Charakterní fajn pitivo, tohle zpracování, resp. odlišný klon Tramínu mi dává smysl. 88 bodů.

Českému jazyku pak docela vyhovovala místní odrůda Schiava (příbuzná Trolínského), vinařství Ritterhof poloha Lago di Caldaro (chcete-li Kalterersee) ročník 2014. Z odrůdy se často vyrábí stolní vína k jídlu a zas tolik se s ní nepracuje, ale svým lehkým a nenásilným projevem se mi víno líbilo. V barvě světlé, projevem na pomezí červeného a rosé, vůně lehká, nasládlá ale lákavá. V chuti pobaví pěkná živá kyselinka, opět celkově lehčí střih, drobné bobulové ovoce, svěžest, fajn tělo, velice pitelné. 85 bodů.

A teď to nejlepší - Lagrein. Místní odrůda, se kterou se jinde moc nepárají. Lagrein šel poměrně pěkně poznat díky sametovosti, pěkné kyselině, spíše jemnějšímu tříslu a jahodám a lesním plodům přecházejících až do jahodových a malinových knedlíků (takových těch fakt dobrých, kde je nahoře hodně tvarohu a jsou zalité štědrou dávkou smetany) :). I když takový Lagrein Grieser, Collection Baron Carl Eyrl z Cantina Bolzano (Kellerei Bozen), ročník 2015 se mi zábavně měnil pod rukama (resp. pod nosem) opět se pochlubil pěknou pevnou kyselinou, lesními plody a bobulemi (maliny a ostružiny), nasládlými vanilkovými tóny a výraznou kořenitostí (do skořice a hřebíčku jako Frankovka). Nic přehnaně složitého, přesto zábavné a bohaté. Cca 90 bodů.

Lagrein Urban z ročníku 2014 opět z družstva Cantina Bolzano už ukázal nějaké ty třísloviny (fajn nasládlé), měl pěkný šťavnatý projev, aromaticky nepřekvapí opět lesní plody a smetanovost. Oproti předchozímu kousku byl pevnější a šťavnatější, ale jinak si byli podobní. I bodově bych zůstala na 90 b. A nakonec jedno cuveé, aneb smíchejme to všechno dohromady do Perlhofer 2014 Crescendus, vinařství Ritterhof, 60% Schiava, 40% Lagrein a Merlot. Projevem živočišnější, slanější, chvíli to vonělo až jako mořské plody (tak mi často voní korek), ale uklidnily mě staré známé „Lagreinové“ tóny jahod a nasládlé smetany překrývající se s živočichem. Pěkné hladké tříslo. Zajímavé, bohaté, ještě si asi i sedne. 89 b. U nás Lagrein a třeba vinařství Cantina Bolzano seženete u Vino DOC nebo Ritterhof mají tu. Konec hlášení. Doporučují čtyři archeologové z pěti. 

Degustace Volaříků za hubičku

Trocha štěstí, jeden ukecaný a drzý článek a najednou jste na degustaci a dostáváte pořádnýho hudlana od Filipa Mlýnka (enologa u Volaříků), pak od Bohumila Semeráda z Klubu přátel dobrého vína. Početné publikum se směje, tleská a pleť se barví na tón nachové paviání řiti...a přitom jsem jen vyhrála v losovačce pěkný 2012 Vlašák a pánové mi gratulují. Nic velkýho. Jen kdybych nebyla tak trochu posera, kterému přemíra pozornosti prospívá asi jako odkyselení Mülleru Thurgau. 

(Názorný příklad: právě ve vlaku píšu příspěvek o 2015-kových vínech od Volaříků , chce se mi dost čůrat a nějak pořád nemůžu sebrat odvahu a požádat vedle sedící protivnou černě oděnou hipsta děvu, aby mě pustila. Tak zadržuji a snažím se jít taky proti proudu…)

No nic, soustředím se na text a píšu si, že vína od Volaříků mám ráda, kromě Vlašáků ze Železné a pár specialitek jako přírodní Saphira je ale fanaticky nevyhledávám a občas mi přijdou až zbytečně líbivá. Ale i tak mě oslovil hned první polosuchý Müller Thurgau z panenské sklizně z polohy Za Turoldem. Bylo to veselé bezstarostné pití s květinovou vůní, pikantnější kyselinkou a lehkou minarelitou. Absenci filosofické linky vyvážila překvapivá pevnost, svěžest a celkově moc fajn dojem. 84 bodů. „Mlýnek style“ mám napsáno u suchého Ryzlinku vlašského z Dolních Dunajovic z tratě Plotny. Ležení na kalech a pěkná stopa kvasnic, nižší síra (celková 65 gr.), plnost, šťavnatost, lehká hořčinka, příjemná mineralita a velký potenciál. Jen toliko poznámek jsem si udělala, ale celkově bylo víno hodně podařené a lituji, že jsem zapomněla pár láhví nakoupit. Kolem 86-87 bodů. A u Vlašáků zůstaneme. Tentokrát řada Terroir, trať Kotelná (to je ta hned nad Železnou), polosuché (obecně mají z loňska hodně vín s cukříkem, nějak jim ty 2015-ky nechtěly dokvášet a dojíždělo se se sektovýma kvasinkama) a vyvážené víno s citrusovým projevem, pěkně postaveným tělem a poměrně výraznou mineralitou. 87 bodů. Nejdřív jsem trochu váhala, ale nakonec se mi zalíbilo i suché Veltlínské zelené, řada Terroir, trať Věstoňsko. Zaujalo strukturou, extraktivností a pěknou pikantností. Nějak jsem si nevěděla rady s těmi tropickými tóny a celkově těžším dojmem (13,5% alk.), ale klidně bych ještě pila. 84 bodů. 

Co bych rozhodně brala, a to ve velkém byl Ryzlink vlašský, řada Terroir ze Železné. Už bych skoro řekla, že ty Vlašáky ze Železné naslepo poznám díky medovo-bylinkovo-čajovým tónům které podkresluje výrazná mineralita a železitost. Tenhle byl oproti 2014-kám ze Železné výrazně veselejší, ukázal pěknou strukturu a svěžest. 88-89 bodů. A co jiného by mohlo být vyzyvatelem Vlašákům ze Železné než moje oblíbené Rulandské bílé. Konkrétně řada Terroir z Levé klentnické (na které Rulanda neroste nijak dlouho), se zalíbila svěží dost výraznou vůní do žlutého melounu, limetky a meruněk. V chuti působí syrovějším ale typicky krémovým dojmem, trochu to zklidňují i vanilkové tóny ze sudu. Až si víno trochu sedne, tak udělá ještě větší parádu, navíc za fajn ne-terroirovou cenu kolem dvou stovek. Bodově opět 88-89. 

Jediný ne 2015-kový vzorek představoval Sekt Volařík 2013 brut, 26 měsíců ležel na kvasnicích. Projevem méně složité, ovocné ale moc fajn cuveé Chardonnay, Rulandského bílého a Sauvignon s tóny meruňkového jogurtu, kvasnic, briošky a výraznou veselou štavnatostí. Slavilo by se s ním jedna radost. 87 bodů. 

Dovětek autorky: Vy, co přemýšlíte, zda zvítězil močák nad hipstery, vězte, že jsem to s čůráním nakonec vydržela až domů. Prostě žádnej mainstream. 

Šavle, létající špunty a jiná sabrážová nebezpečí číhala na degustaci. 

Jak Judith zkrotila Vavřince

Kdo by neznal Judith Beck z Burgenlandu. Teda aspoň z těch, co žijí přírodou, naturáliemi a tak. My si projeli pár kousků v rámci brněnského (podle komentářů ohledně "objeveného" Syfany asi trochu opožděného :)) degu kroužku a všichni byli nadšení. A já o to víc, že zas tak často vína od žen, vinařek nepiju. O jakém vinařství, které má pod palcem / v názvu ženu vinařku, že jsem tu vlastně psala ? Elena Walch? A dál ? Hana Mádlová (s manželem, dobře to by mi v AZ kvízu neuznali). A dál? Hrdina a dcera (tady už to hodně tahám z paty a improvizuju). A dál? Velký prd. 

Nic moc teda, na to, že my ženy jsme prý hybnou silou při nákupech běžných vín v supermarketech, tak etablovaných vinařek je jak dobrých Svatovavřineckých na Moravě :). Ale jestli Elena nebo Judith vyrábí více “ženská” vína než jejich mužské protějšky bych se nehádala. Ta od Judith byla pěkně kulatá, hutnější a šťavnatá, je pravda, že svaly moc neukazovala, ale stejně bych se v tomhle směru vyhnula nějakým větším závěrům i vzhledem ke skandálnímu faktu, jak málo vinařek mám napito.

Konec femi-okénka a už šup k vínům. Při kvašení i ležení se používají většinou sudy, kvasí se spontánně, vína leží několik měsíců na kalech, přidává se jen síra, nic moc jiného. Prostě taková bloggerská klasika :) 

První Weissburgunder, ročník 2015, jsem si charakterizovala jako “plné a pěkně pitelné”, hutné, zároveň svěží, hezká zastřenější mineralita a slanost. Na konci odrůdově typická meruňkovo-citrusovo-krémová nasládlost, kvůli které bílé Rulandy velmi můžu. Jediné, co mě dokáže otrávit je vyšší alkohol, který u bílých Ruland narozdíl třeba od Chardonnay moc nedávám. Tady alkohol pěkně hřál, ale byl v normě. Startovních 86 bodů.  

“Výborný nápad, funky, ale není to můj styl” (před rokem jsem ještě nevěděla skoro co to znamená a teď mám “funky” každé druhé víno :)) to jsou moje poznámky k Muscat Ottonel Bambule, ročník 2015. Výroba jako červené, kvasí se slupkami, no síra, no filtrace. Ve vůni opulentní, muškátová, veselá vůně se stopou sušených růží. V chuti přízemnější, přímočaré, s pěknou kyselinou a šťavnatým dojmem. 85 bodů. Cena taky funky, cca 20 Euro.

Líbila se i růžovka Beck Pink, ročník 2015, Frankovka 80%, Zweigelt 20%, v projevu krásně kompotové jahody, příjemná nasládlost, vyrovnané, harmonické, lehce tříslo a plný konec. Milé víno. 85 bodů.

Stejné odrůdy, opačné poměry a už jsme v červeném, Heideboden, ročník 2014, lehce selská (=na mne ne úplně čistá) vůně, kde se ale pěkně ukazují i kyselejší bobule jako rybíz nebo višně. V chuti živé, s dlouhou persistentní kyselinou, opět zahradní ovoce aka višně, ostružiny, rybíz, sympatická šťavnatost, trochu svíravé, minerální “štěrková” dochuť. Moc pěkné. 88 bodů.

Beck Ink, ročník 2013, opět stejné odrůdy a poměr, ale projevem odlišné. Do likérova, marmelády, lesních plodů. Nazrálejší dojem vyvažuje pevné šťavnaté tříslo a kyselina. V závěru zajímavé křídové tóny. 88 bodů.

Blaufrankisch, Alte Lagen, ročník 2013, pěkná přímočará kompaktní vůně, oproti směskám výše mám poznámku, že působí smysluplnějším dojmem. V chuti typicky kořenitá Frankovka, hřejivá, lehce štiplavá, šťavnatá, koncentrovaná, celkově vystupuje spíš tříslo než pro Frankovku typická kyselina. Pěkná délka. Opět 88 bodů.

Po nějakém sedmém vzorku už se ve mě probouzí vinný filozof a začínám přemýšlet, jestli mi víc nesednou biodynamická odrůdová vína než cuveé a směsky…..z dumání mě ale vytrhne víno večera, a to je, světe div se, Svatovavřinecké! 

St Lauren, Schafleiten, ročník 2013, kvašeno v otevřených kádích. Lehkonohé, živé, pevné víno. Byť v aromatice užší (hlavně bobule a višně), tak se celkově ukazuje zábavná struktura. Pěkně tu pracuje i kyselina a opět vytváří pitelnou šťavnatost. Ano, tady by láhev padla jak nic. Za mne výrazně lepší než Frankovka a bodově kolem 90-92 bodů. Kéž by takhle vypadali ti naši drsňáčtí Vavřinci!  

Jinak oblíbený Pinot noir, ročník 2013, se s griotkovým, sladším projevem nemohl Vavřinci rovnat. Působí pěkně sametovým dojmem, je kompaktní, pevný, fajn zemité tóny až do podhoubí na závěr, ale trochu unylý. Za cenu kolem 700 stovek bych čekala víc srandy. 86 bodů.

Jediným důstojným vyzyvatelem Vavřinci by snad bylo Pannobile Rot, ročník 2011, vytvořeno asociací místních vinařů. 60% Zweigeltrebe, 40% Frankovka, 16 měsíců leželo v novém bariku. Sladší hřejivá likérová vůně, v chute tříslo pěkně sevře (a nepustí!). Celkově hutné, intenzivní, pěkně postavené, s lesním ovocem a džemem, příjemná vanilka k závěru. 90 bodů.

No pochutnala jsem si, hlavně k Vavřinci bych se ještě ráda vrátila. Nepřikládala bych to estrogenu ani lepším degustačním schopnostem, které my ženy prý máme, ale Judith ví jak na to a umí krásná vína. Vzhledem k mým pokusům s vínem bych si ale netroufala tvrdit, že by to ženy měly v něčem jednodušší, žádný intuitivní vnitřní hlas, který by mi šeptal "teď to stáhni z kalů, uber s tou sírou..." jsem neslyšela :). Tak třeba tenhle víkend....